valerie

krásně si hraješ, tvé mini jsou super

jé, ta mě pobavila a navíc se svým mužem jsem se něco najezdila právě v Posázavském Pacifiku

usmívám se, milá vzpomínka

Lepší je nevědět a lačně žít, z poháru do dna hltavě pít. Dík za hezké zamyšlení.

Siorak: musím zareagovat i na tento komentář, asi byly ty naše babičky šťastnější, mnohem víc je uspokojovaly ty běžné věci, to že se můžou starat o dědečky, že můžou péct výborné buchty, mají svoje mejdlíčka a krabičky a zahrádky a kytičky. nesnáším dnešní nespokojenost. Musela jsem se k té milé básničce vrátit.

Hm, tak tomuhle říkám poezie, vytváří obrazy, pozastavuji se nad jednotlivými řádky, nádhera

ještě že máme říši snů, utíkám do ní z všedních dnů,
tvůj pohár vína ve tvaru kostky se pije sladce, čte se hezky...jen v závěru malinko bolí

je zajímavé kolik lidí se pozastaví nad koblihou, jako by byla stěžejním bodem té básně, i já tedy. Ale to je taková asociace, kobliha vzbuzuje blaho, působí jako pohlazení a to tvoje básně taky, navíc mám podobný pocit, užívat život se vším co nabízí, nesmírně si vážím každého okamžiku a tajně doufám že po mě cosi zbyde, že nejsem zbytečným parazitem na téhle planetě. Mám ráda takové básně z kterých cítím lásku k životu.

Jsi, žiješ tedy a co je více. Nicméně báseň je krásná, pocitová, občas mám taky takové stavy, pocity méněcennosti, nedostatečné sebevědomí, snažím se to setřást, zbytečně si tím ubližujeme, když se v tom ještě babráme. To čeho se na nás dopustili ostatní je neodpustitelné, ale nejhorší je čeho se sami na sobě dopouštíme.

takové milé veršování, áááá asi půjdu spát a snít

Proto musíme užít každičkou sekundu našeho života. Dílko je moc hezké k zamyšlení i nad těmi kteří už mezi námi nejsou. Dík za ně.

Ó, tak tohle dílko mi tak sedlo. Nejen pro ten začátek a připomenutí čím jiní žijí a co prožívají, ale hlavně tím optimismem a pozitivní energií která z něj čiší. Mimochodem nesnáším současný trend, který nám servíruje jen strach a katatstrofické scénáře. Jsme tu jen jednou, tak proč si to neužít. Dík za hezké dílko.

Ano, přesně tak to bylo u mojí babičky, vyndala kapesník a jaaaak voněl, všechny šuplíky, prádelníky, jak to bylo provoněné. Dík za vzpomínku. Shodou okolností jsem si na to vzpomněla i včera. Prohlížela jsem vánoční Avon a na poslední stránce je nějaká sada mýdel a úplně mi to připomnělo tu babičky skříň. Milá básnička.

moc dobrý příběh o bludném kamenu
a ještě plynul jak voda v pramenu

hm, takovou turistiku si nechám líbit a ve finále skončit až v ráji, velice obrazná, moc se mi líbí

není co dodat, však
my tady jsme trochu jiní
a jako Shakespear ve svých hrách
si můžem se slovíčky hrát

Jistě Jane pravdu díš
však až já přijdu o svou máti
žádným slovem mě neuklidníš

Až nebude tu ve svém domě
pak odejde kamsi
i kousíček mě.

moc se mi líbí, vystihlas to úplně přesně a pár slůvky

Plná víry v jarní tání
ať ještě zima nekončí
toť moje tajné přání
Ať pomalu plyne náš čas
a svařák pijem zas a zas
a díky básním jak ta tvoje
vnímáme kolik světa krás.

závěr mi úplně vyrazil dech, nádherná, jestli se to tak dá říct o vyjádřené bolesti