Zbloudilý

Zbloudilý

Zapadá slunce... idiotská poetika...
Seš jinej a já sem zůstal někde... daleko. Zamrzl sem a ta svině mě pomalu požírá. Požírám sám sebe.
Sem skvrna na tvým štítu, ale ty nejseš čistej, že jo, víme to oba až moc dobře. Spojuje nás to, jako naši hadi. My oba sme stejná skvrna. My oba sme minulost, kterou nechceš znát. Nikdo ji nechce znát, nebo možná jo, kdo ví. Nemluvíš o ní, já ji pořád žiju. To v čem tady hniješ, kámo, je nuda... je to...
Vzali mi tě a já tě chci zpátky! Já... prostě chci žít!
Tak, krucinál pojď!
Vyhodils mě... Zmuchlal jako starou jízdenku do nikam. Sem svinstvo, co už nechceš vidět. Ale i já sem tvůj život!
Chtěl sem ti něco říct, ale tys nechtěl poslouchat, proč taky... nemůžu se poslouchat ani já sám.

Sem největší zmrd pod sluncem, já vim, říkat mi to už nemusíš... do háje! Nevim, proč to dělám, asi tě chci mít pro sebe... zas chci mít bráchu, říct ti, co pro mě znamenáš. Zničit ti všechno tak, jako sem zničil sebe, abysme zase byli ve stejný prdeli... Chtěl sem zas táhnout za jeden provaz spletenej z minulosti. Jeho smyčka je ale jen na mým krku.
Jenže máš jinej život... a já do něj nepatřim. Minulost nechceš znát, ale já prostě jen nechci bejt sám! Aspoň na chvíli... poslední...
Jen...ptal ses, co chci... chci jen jedno, a to mi nikdo nemůže dát... chci... ale to je k ničemu. Už nemám nárok cokoliv chtít. Posral sem to, já vim.
Neboj, už jdu... Musím chytit letadlo... Tenhle let je jednosměrnej, došlo palivo, cesta zpátky už není. Nechtěl sem to vědět.
A... konečně ses mě zbavil, už konečně jdu a nevrátim se.
Chtěl sem ti něco říct, ale tys mě nechtěl poslouchat... nedivim se ti...

Ilustrace:
Ossy
http://www.matove.estranky.cz/fotoalbum/moje-dilna/kresby/portre
ty/ossy.-.html