Věnováno Ch. B.

Jak se můžeš vybarvit

Neudělal nic špatného, přesto špatně skončil.

On už utek - l

Když ji dlouho nemáš

Ševče, drž se svého kopyta!!! Jen, které to je?

Hledal jsem jakousi knihu, oči zavadily o album s letopočtem 1964. Neodolal jsem. Na první straně byla velká fotografie maturitní třídy. Dívám se na svěží tváře a jako mávnutím kouzelného proutku, jsem opět ve školní lavici.

Něco lehkého - přitom..?

Realita je to co usměrní naše představy

Příhoda ze života...

Lidé si budují jeskyňky, v kterých chtějí přežít. Já tuhle iluzi nesdílím. To mám společné s undergroundem. Jim nestačí být vlastníky věcí. Jsou nám blízcí vůlí vyslovit to, co člověk vyslovit musí. Než by promluvil jinak, je lepší mlčet. Oni žijí ve společenství, ale každý je jiný, každý je samostatnou osobností. Spojuje je potřeba složitějšího, nekonzumního, nezprostředkovaného, nepřežvýkaného poznání. (Olga Havlová 1979)

I v malé vísce může ordinovat svérázný doktor. Ten náš byl toho důkazem. Dovoluji si čtenáře zavést o více než čtyřicet let nazpět, kdy pod jinými jmény žily postavičky mé povídky.

Složitosti lidské

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí a ještě je spoustou lidí považován za hrdinství..

Oblast Telefonica a neb kam až vede asertivita

Loňského října "Čubík" vložil na Libres příspěvek s názvem "Národní kronika". Ve svém komentu jsem tehdy, mimo jiné, napsal, že někdy v březnu 2014 zde přispěju povídkou, kterou by třeba někdo mohl použít jako podklad pro záznam do zmíněné "Národní kroniky". Tímto tedy plním slib s dodatkem, že minimálně letos už nemám v úmyslu psát o podobných neveselých věcech.

O bláznech na dvou kolech