10.08

10.08

Jejda, to je hodin.
Sem se krásně prospal, po ránu lehkou snídani tedy čaj s mlékem, trochu tvarohu.
Horká sprcha, mrknu na internet i na ty nahé holky co tam jsou.
Lepší než holá Sobotkova hlava, říkám si.
Mažu si místa postižená lupénkou.
Drbu se.
Vedle běží telka a v ní silvestr s Menšíkem.
Zítra jdu na pochod okolo Koněprus.
Pojedu tam vlakem.
Na cestu si zabalím svačinu, do láhve načepuji trošku kořalky.
Manželka se mnou jít nechce a tak si bere auto a jede na chalupu.
Přemýšlím co s večerem.
Zda kino, hospoda, divadlo, koncert nebo postel.
Budu si muset dojet do práce pro druhé auto.
Metrem.
Takže si sebou vezmu čtečku, sluchátka a vyrazím.
Šmírovat hezké holky.
Metrem.
Co jezdí pod zemí.
Jako krtek u nás na zahradě, vlastně pod ní.
Takže ještě kalhoty, mrknout na balkón jak je to s teplotou, svetr a kabát a můžu vyrazit.
Na konec věty se sluší tečku dát.
A ne pořád jen psát.
Když není o čem.
A komu.
To je pak smutné.
Jenže ono není.
Zítra bude hezky.
Na Svatém Janu pod Skalou, v Srbsku na světě.

Výletu zdar…