Ze sedla a Vánoční nadílka a pak O Všech 2011

Ze sedla

Ze sedla lehce vysedla
Ještě měla krásný zadek, pomyslel
Hezky se mu na ni dívá, vede-li ho do stáje či ráje
Zavede ho na místo, sundá sedlo, třmeny poodstoupí
S police vezme kartáč a hřebelcuje jej a vytírá hadrem do sucha
Rád s ní jezdí i skáče
Je tak vzrušena
Vše co má mu dává s láskou.
Zdají se ji o něm sny jak jezdí u moře po pláži, v lesích v oblacích.
I on má své sny
Chtěl by být rybářem, co vyloví zlatou rybku
Chtěl by být jejím partnerem
Každý den pochválen
Na dráze se předvádí, dobrou práci odvádí
Mají se rádi a přesto je jejich láska nenaplněna
I když láska nezná hranic, říká se


Vánoční nadílka

Máme skoro celý rok za sebou. Nezbývá než hodnotit. Já jsem si svůj sen splnil. K němu však přibyly další. Chtěl bych být bohatý, zdravý, žádoucí a spokojený.
Jsem chudý, nemocný, nežádoucí a nespokojený.
A stejně přijde Ježíšek. Ke mně už chodí pravidelně 47 let. Vyhlížím ho s očekáváním, co zase nadrobí. Vždy ho zvu dál, dávám mu najevo svoji náklonnost. Nevím, proč nechodí častěji. Prý chodí podle zásluh, nebo že by to byla věta z Marxismu Leninismu?! I to je možné. Jen málokdy se zdrží. Naklade dárky pod stromeček, co prosvětlí naše oči. Při loučení poskytnu radu, kam má jít a kde se komu vyhnout. On se naštěstí mé rady nedrží. Přijde tedy i k Vám.
A letos přišel s dívkou. Znám ji, pomyslel jsem si. Přemýšlím odkud.
Je opravdu jako malovaná. Raději se přesvědčím. Ruce má sepnuty.
Oči, vlastně ani nevím, jaké jsou jak studna hluboké. Mám strach z výšek. Nyní vím, proč tomu takto je. Cesta do hlubin je šálivá a přitom tak příjemná.
Zapaluji svíčky na stromečku. Děti od nich připalují prskavky. Jíme rybí polévku na talíři, jenž skrývá peníze, to proto, aby byly. Pojídáme kapra, jenž ukončil svoji rybí pouť.
Jsme nedočkaví, čím nás letos obdaří ten svatý pán.
Zvonek zvoní svoji melodii.
Za oknem se vítr prohání, žene vrabce i to listí.
Před námi se k stropu tyčí stromek vánoční. Ozdoben je měrou pro nás nevídanou. Pod ním pak balíčky, co vyvolají v tváři dolíčky.
Zde jsou ta slova stupidní, když já je tak cítím.
Spatřím dívku, co tu není.
Vidím její oči hluboké.
Myslím na ni, to i ona jistě.
Směřuji svůj zrak k dětem.
Dostali, co chtěli či tomu tak není.
Spěchají a přitom si berou to nejcennější, tedy očekávání a překvapení.
Mají vše, tedy i já tím pádem.
Cítím, jak ke mně hovoří. Říká věci, co se hlavou moji honí. Dívám se jejím směrem, hladím ji a přitom tu není.
Zvoní telefon, jeden pak druhý a už ani nevím kolikátý. Babičky jsou zvědavé.
Rád bych ji taky zavolal, to se však k tomuto dni nehodí.
Pouštím televizi, kde pohádky jdou.
Dávají tu o Popelce.
Nakonec i tu někdo obdaří.
Dívka hledá v moji tváři, to co tam pro ni není.
Já to své rozdal, ještě když jsem mohl.
Děti ukazují bundy, kýče, já pak manželce nové klíče.
Splnit si svůj sen může jen tento sen.


O všech

Dobro bije zlo
Voda se mění v led
Tráva neroste
Nerost porost
A mně už nedorost, to ten porost
Jabloň pokvete
Z poupěte
Láska
Smrt
Život a den
Co je pokrok
Chodit dozadu
Myslet a lhát
O život stát
S praporem jít
Výš
Zastavit a stát
O sebe
Jiskra naděje
Letuška i její tužka
Strom i ten hrom
Láva
Co na to kráva
Sere ona u meze
Pak se náklaďákem proveze
Konec naděje
Ryba ve vodě
Pivo v sudech
Děti ve škole
Myšlenky v hlavě
Slušnost v oboře
Trocha naděje
Se usměje
A lej
Naděj