Nesoutěžní

Nevím, kdy psát
Po pravdě jsem se snažil i číst zdejší soutěžní věci na téma řeka. Moc mne to nepobavilo. Básničky nejsou úplně můj obor. Oceňuji snažení lidí, ale hodnotit to prostě nechci.
Jiná kategorie byl můj výlet na „Zimáč“.
Tak řeknu vám, byla to pěkná jízda. Sraz v Jizbicích nedaleko Čechtic.
Denní teplota byla asi -3oC. Byl jsem pozván a přes svoji vrozenou lenost jsem podlehl kouzlu slyšet zvuk dvoutaktních strojů spolu s jejich typickou vůní.
Sraz se týkal strojů české provincie tedy Jaw, ČZ, Stadiónů, pařezů, 05 a Mustangů. Byl krásný den a jen datum v kalendáři dávalo jasně znát, že je zima. Jenže ona postupně přicházela a v noci bylo -12oC
A já spal v autě. Jiní spali na zemi vedle svých strojů. Někteří v chatkách bez topení. Jiní ve stanech s kamny. Pár lidí spalo v sajdkáře.
A tomu všemu předcházely závody ve zrychlení v rozjížďkách po dvou. Vítěz vyhrál panáka rumu a už šel na další.
Jízda.
Špalír lidí. Palety na konci dráhy okolo nich jezdci smykem na sněhu.
Řev z výfuků a povzbuzování diváků.
Davové běsnění a já stejně jako ostatní se přidávám.
Chodím po kempu a fotím stroje a děj. Jako chrániče chladu tu slouží koberce, rozříznuté kanystry, plexy.
Stmelovačem tu je láska k motorkám a zejména k Jawám.
Oni si to sice nezaslouží jenže je v tom jistá dávka nostalgie.
Taky lítost, že doba je taková, že tu jezdíme na Japonských a Německých strojích. V Čechách…
Myslím, že se nedožiji návratu věhlasných českých značek a docela mně to vadí – sere.
No co se dá jiného dělat než oprašovat ty staré stroje pro vás mladé, abyste věděli, že tady byli.
Mluvit tu na čtenářském webu o různých úpravách strojů je myslím nepatřičné.
Není. Kdo chápe krásu slov měl by i ty mašiny, jejich konstruktéry, opečovávatele. Mají je rádi jako sami sebe, to dá rozum.
Jinak by nespaly vedle nich, nepucovali tyto.
Vy si hrajete se slovy oni se stroji.
A výsledek je stejný, měl by být.
Oceňuji tu práci, která je baví, nás baví.
Taky se tady jí, pije a tancuje.
K tanci hraje brutální rocková kapela. Zvedá mne ze židle. Tancuji s pankáči.
Bavím se s návštěvníkem zimního motorkářského srazu Elefantentreffen . Moc mu pro jeho značnou opilost nerozumím, a přesto ho chápu.
Kamarádi přijíždí v Americkém Fordu pro osm lidí v devítičlenném osazenstvu. Někteří sedí na rybářských stoličkách. Auto je velké jako dva transportéry a žere jako Tatra sto o suma třicítka. Tedy 35l/100km. Motor lze natočit jedině přidáním alkoholu do karburátoru.
Motor předvádí na Balantinku – předa skoro jako za mlada.
Spím sám v autě a je mi zima.
Vedle mne v průběhu noci přijíždí auto zřejmě s úmyslem krást.
Na parkovišti jsem sám a bojím se, že dostanu na budku a i o stroje známých.
Startuji tedy auto. Nic se neděje.
Raději tedy pře parkovávám do kempu a ráno na místě kde jsem stál, stojí vyhořelé auto.
Asi jsem vyhořel…,.http://umelec2.rajce.idnes.cz/Zimac_2014/