Středeční nákup

Jednou jsem se při cestě z práce rozhodla doplnit zásoby pití, pečiva a sladkostí pro malou a tak jsem navštívila hypermarket kousek od baráku.
Po vstupu dovnitř jsem zjistila, že už nemají žádné volné košíky u vstupu. Než se pro ně rvát přes celý krám, usoudila jsem, že mi postačí mé české ručičky, páč stejně chci defacto 3 věci. A tak jsem vyrazila na cestu. Výběr zboží byl jednoduchý, i když jsem samozřejmě pár věcí oproti plánu přidala. Košík stále nebyl nutný, dokud jsem nedošla až ke kasám a neuviděla ty nekončící fronty. Došlo mi, že je 15. v měsíci a tedy výplatní den. Už po 10 minutách se mi zdál nákup neskonale těžký. A zrovna jako naschvál přede mnou stály dvě ženy (patrně matka s dcerou) a začly spolu kecat a nenamáhaly se pohnout zadkem, abych se aspoň dostala k pásu. Po chvíli jim to došlo, tak jsem konečně tíhu shodila.
Paní pokladní mi však během procesu „pípání“ namarkovala dvakrát sýrovou pomazánku a k mému úžasu se mě tedy optala, jestli si zajdu na Informace, aby mi vrátili peníze, nebo jestli si nechci vzít ještě jednu. Což by se dalo hodnotit i jako dobrý obchodní trik, jak dohnat lidi k ještě větším nákupům, ale jsem sama, i s tou jednou budu mít co dělat ji spotřebovat než projde. Takže jsem se rozhodla pro cestu na druhou stranu hypermarketu a zpět kvůli 28Kč. Né že by mě to zruinovalo, ale nechat jim to tam jen tak…proč??? Pak jsem paní nabídla k placení mojí kreditní kartu, jsme přece v moderní době, že? Samozřejmě to paní pokladní ještě protáhla o dalších cca 10min, páč si neuměla nastavit platbu kartou. Při zadávání PINu jsem navíc zjistila, že některá číslice na klávesnici ani napotřetí prostě nejdou stisknout. Nicméně, když mi vrátila kartu, musela jsem ještě počkat než vyjede z kasy můj účet, kde pak mně neznámými malůvkami vyznačila pro oddělení informací, že mi mají vrátit penízky. A tak jsem se vydala k Informacím. Překvapivě i zde byla dlouhá fronta. Čekala jsem. Paní s výrazem největšího odporu a zhnusení mi po několika nutných procedúrách navrátila mých 28Kč. To, že mi dala dvacetikorunu a zbytek po 1Kč netřeba komentovat, mohlo být i hůř. Konečně jsem mohla domů.
Po příchodu jsem zjistila, že buď díky mé hlavě, nebo díky letitosti zipu, jsem celou cestu šla s otevřeným batohem. Ano, ten krásnej mužskej se po mně nekoukal kvůli mému samozřejmě dokonalému vzezření, ale díky mému dokořán otevřenému batohu...