Běží roky. Kopec a řeka se memění. Lidé ano.

...

filosofický nádech v próze

Zrozeno v přehřáté studentské hlavě

Stezka kolem řeky zarůstá. Po vodě již nepřiplouvají kupci. Hrad se stal přebytečným. Všichni jdou. Jen stín zůstává..

Jen tak...

znovu se setkáváme u propleteného příběhu lidí z psychiatrické léčebny

Další ze starodávných dílek mých...

Keltovéé, Germáni, Slované. A nad kopcem krouží dravec..

pošesté se spolu potkáváme v Ústavu

Hrad na kopci chátrá. Na protějším břehu potoka se pomalu rozpadají zbytky Keltského oppida. Po lidech zde zbývá jen to, co je podstatné. Jejich duch a podivný stín nad hradem..

...co vlastně chceme vědět?

trpělivým čtenářům předkládám další díl příběhu z Ústavu

s Ujetou Sobotou...

Jen krátké zastesknutí po mém druhém domově. Ten písek a vlahý vánek cítím ještě teď!

Neumím popsat, jak se cítí chladnokrevný vrah toužící po pomstě, ale chtěla jsem si to aspoň zkusit..

Posun do doby Keltů je významným bodem v historii tohoto místa

-

Sama a opuštění, plující nekonečnou temnotou...