Řeka. Pokračování Křídel dravce

Hrad je opuštěn a chátrá. Vše cenné je pryč. Střechy paláců se bortí a blesk zapaluje trámoví stropů. Omítky paláců se drolí a v rozích nádvoří vyrůstají keře. Pevné brány jsou otevřeny a pomalu podléhají zkáze..
Pod hradem teče řeka. Prudká, temná a krásná. Byla tu již před staletími, je tu i dnes.
Po řece proplouvají vory a tu i tam zastavují na noc v zátoce pod hradem. Do lesů se vrátil klid. Lidé sem zabloudí jen málokdy..




Řeka.


Ticho lesa roztrhal hysterický výkřik sojky a starý srnec zvedl hlavu od trsu trávy. Pozorně se rozhlédnul a nasál vzduch. Otočil hlavu proti větru a ušima kontroluje okolí. Potom se několika skoky přenáší přes popadané stromy a zastavuje se. Stojí a dívá se na řeku.

V zatáčce se vynořuje čelo voru. Na jeho špici stojí muž s dlouhým veslem. Namáhavě vesluje a snaží se udržet vor v určeném směru. Mává rukou a vykřikuje povely na muže, kteří pobíhají po voru a snaží se o totéž, co on. Rvou s proudem a nikdo si nevšímá srnce, jenž po prvním mužově výkřiku, vyběhl do prudkého kopce a zmizel v šeru lesa.
Dlouhý pramen dříví vedený zkušenýma rukama šífařů, pomalu a téměř měkce, přistává u levého břehu řeky. Muži seskakují na břeh a silnými lany přivazují pramen ke stromům. Potom posbírají své věci s jdou kolem potoka. Po pár metrech přichází ke srubu. Je to nepříliš velký, pevně stavěný srub. Muži vchází dovnitř a v zápětí se z komína vyvalí proužek kouře.

Chvíli na to vychází ze dveří starší muž a jde k řece. Přes záda má přehozen dlouhý kožich. U řeky usedá na kládu a zadumaně pozoruje vodu.. Sedí a pokuřuje z dlouhé fajfky. Dveře srubu se znovu otvírají a ke starému muži přichází druhý, mladší. Rozdělává malý oheň přímo u vody a přisedá si ke starému. Sedí a povídají si o tom jak je dobře že dojeli až sem, protože se kvapem blíží zima a tahle poslední letošní plavba jim přilepší na dlouhou dobu. Ještě že nemusí daleko. Do Budějovic by mohli dorazit zítra k večeru a potom jsou za tři dni doma.
Starý muž dokouřil fajfku a přehodil kožich přes ramena mladého. Odchází.
Mladík se balí do kožichu a pozoruje okolí. Má vartu musí hlídat šíf i řeku. Někdy plavou po řece popadané stromy a ty by mohly na voru napáchat pěkné škody. Ale dnes je klid. Zatím po řece nepřiplouvá nic a tak mladík vstává a prochází se kolem vody.
Rozhlíží se. Svěží vítr žene po obloze mraky a houpe stromy v okolí. Hned u řeky se vypíná kopec a ne něm se rýsují obrysy starého hradu. Mladík pozoruje, jak v jednom místě řeka omývá skálu, na níž hrad stojí. Zvedá oči a sleduje skálu od řeky až nahoru na nejvyšší bod hradeb.
Vítr kdesi popadl hrst ledového sněhu a vmetl ji muži do tváře. On však přes to má pocit, jakoby viděl nad hradem kroužit obrovského dravce.
A tak si otírá mokrou tvář a oči. Potom ještě chvíli sleduje vrchol kopce, ale přispěchavší tma mu další pozorování znemožňuje. Odchází tedy ke břehu a usedá na kládu.
Z komína srubu stoupá tenký proužek kouře. Hned je však stržen větrem a rozplývá se nad řekou
Noc uplynula..Srnec opatrně slézá lesem k vodě. Trochu se napije a pak se začne pást.
V zatáčce dolů po proudu mizí dlouhý pramen kmenů. Ticho se položí nad údolí řeky, jako plachta cirkusu.