Mosty

Je to zvláštní, pořád nás něco pohání. Vědět, přečíst, pochopit, poznat souvislosti. Chceme mít jasno, přijít na to. Za ceny, který jsme ochotni dát. Jak vysoký? Podle toho… za něco víc, za jinou nic. Co má pro nás jakou hodnotu? Hodnotu vědění… znalosti… informace. Každá informace má cenu… pro někoho… určitou a konkrétní.
Jenže je to tak důležitý? Všechno pochopit? Vědět? Dokonce úplně všechno? Chceme to, potřebujeme?
Při stavbě mostu například jistě ano. Musíte vědět a spočítat, kolik, kam, jak, jak to zabezpečit, jak to postavit aby to mělo požadované vlastnosti – nosnost, odolnost, průjezdnost a tak. Součinitel bezpečnosti? Ale co třeba takový vzdušný mosty?
Unesou často mnohem víc, než se původně zdálo, na základech jako nitky tenkých, jistě jsou vzdušný, někdy se rozplynou v mlze či ostrým světle. Jo, jsou jen takový jaký jsou ale někdy zcela postačují, vůbec nemusí vést k zámkům. Nemusí mít cíl, často stačí jen sama cesta, ta je cílem.
Nemůžeme je vlastně ani spálit, nebo právě tyhle? Mnohem lépe? Možná. A právě u nich vědět ani nepotřebujeme. Naše víra je staví, nikoli vědění. Možná přání, ale velice často právě to vědění, umožňuje tenounké základy a nezvyklou nosnost. Protože o ní ( o té víře přece) víme, že hory přenáší, ale co mosty? Ty zase útesy spojují a rokliny překlenují.
...někdy...