Dozvuky událostí z předchozí kapitoly;

Mojmírovy (Timurovy) útoky dostávají novou podobu. Ale…

Je víkend. Mojmír (alias Timur) se rozhodl, využít ho k návštěvě svých přátel.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Něco, s čím Jura nepočítal…

Mojmír alias Timur se opět setkává se svými starými přáteli. Situaci, která v jejich rodině nastala, v něm oživí touhu v „boji“ proti Jurovi a jeho rodině pokračovat.

Další pokračování příběhu.

Mojmír alias Timur se vrací z návštěvy u příbuzných, kterou zároveň spojil s návštěvou Standy a Růženy. Ne všechno mu vyšlo tak, jak si představoval.

Co se vlastně v ten večer přihodilo?

Na zpáteční cestě z Wolfgangovy chalupy se všichni ještě zastaví u Otakara Konobrže. Je víkend a Růžena se Standou se to dozvědí …

Jura se svými přáteli tráví dovolenou, na níž probírají i některé události poslední doby. Hovoří i o možnosti, přestěhovat se do vnitrozemí, kterou mu zprostředkovává Timur. Pomalu jim začíná docházet, co za tím nejspíš vězí.

Standova matka se náhle vrací z nemocnice, s čímž už někteří ani nepočítali. Nezhatí to nějak jejich plány?

Příběh který vyprávím jsem prožil v době kdy vlastnit telefon bylo vzácností a pojednává o tom, jak jsem bez výčitek svědomí porušil jedno z Božích přikázání.

Stalo se, před padesáti lety. Učitelka biologie a hypnoticky krásná žena, psala na tabuli základní body z dnešní hodiny a natahovala se, jako by věšela prádlo. Díky mému jednoduchému nápadu, se mechanizmus tabulí, při její přednášce, zasekl. Tím jsem jí donutil, aby v určitých momentech, při psaní na tabuli, přešla do dřepu, či stála na špičkách, jako baletka.

Hledal jsem jakousi knihu, oči zavadily o album s letopočtem 1964. Neodolal jsem. Na první straně byla velká fotografie maturitní třídy. Dívám se na svěží tváře a jako mávnutím kouzelného proutku, jsem opět ve školní lavici.

Podle skutečných událostí...