M.A.Rek

Vítr strništěm mým se prohání,
pod kabát i kůži, v duši se vkrádá,
šeptá mi, že dnes už včera není,
rub není líc, a ta pravá není pravá.

Moc hezky cukruješ.

Opravdu pohádkové.

V království času je díra,
mé já do ní lačně zírá,
v ní k vidění co bylo a už není,
vše krásné, co upadlo do zapomnění,
škobrtnutí, padám, z díry jen škvíra...

Pěkně hravé, nenudivé.

Lilith: Besinka: Děkuju. I latentním.

Takhle píšeš po promarněném čaji?
Mohu Tě pozvat na čaj?

Tedy, chuděra, to muselo být už kolikrát...

ššššššššššššpica

Lilith: Besinka: Děkuju s přáním "Všeho s mírem".

Besinka: Lilith: Jsem potěšený, že vás ptákoviny baví, díky.

René Vulkán:
budíček měla nastavený brzy na ráno
však prospala celý, celičký den
vždyť budit měl blboun nejapný
a tomu to už nebylo dopřáno

Díky

Sladký to den...

Lilith: Lilith pravdu dí, ještě květen nám sníh nadělí.

Z včerejšího náledí mám našlehaná vejce, a sníh zase nikde... ;o)

Psavec: Lilith: Besinka: Bolo mi potešením, či som vás pobavil.

Podivný to chrám.

Snově malované. Hezké.

Lilith: Besinka: S Pýchou, však bez Zloby Vám děkuji.

Radost je mozaika ze střípků malých radostiček.

libour: Lilith: Besinka: Duše, duše, duše, díky.

Lilith: Někdy se až děsím asociací, jež mi táhnou hlavou a přistávají na mé ranveji. Díky.