M.A.Rek

René Vulkán: Lilith: Květka Š.: divoženka1: Besinka:
Jůůůů, děkuju Vám za moc milou reakci. ;o)

Rád. Jako posledně? Kdy? ;o)

Ach ne, už zase,
další a další k těm, jichž bezpočet,
opět se valí a koulí
slzička, ne jedna, snažíš se vybrečet,
v potůčky slané se stékají
až do moře Strastí, do oceánu Bolu,
deltou pocitů se vlévají,
jsouce prostorem pro tvou gondolu,
pro plavbu a objevování
ostrovů bez slz a zmarněných dnů,
až tam za obzor smutku,
hlubinami lásek do krás tvých snů…

Besinka: Ó, děkuji Ti. ;o)

Joj, to je pěkný. Takový půvab slůvkohraní...

Jo, asi to mám podobně.

Snad Tebe se to netýká?

Úplně ho vidím, toho písaře - konfidenta Stb (styková bezpečnost) - jak vás šmíruje...

Jo, to je pěkný a zamyslenkozující. O tom si s Tebou někdy rád popovídám. Jen ne tady.

Besinka: Květka Š.: Lilith: Milé hvězdy, děkuju.

Besinka: Děkuju, Jitko.

Lilith: Jééé, Lil, to je od Tebe milé, že jsi v tom viděla logiku. Děkuju.

Besinka: Jitko, díky.

Je libo
poezie?

Je libová
poezie?

Či má špeky?
Poezie.

Jen ať není chudá...
A nemastná a neslaná...

Ať je k sežrání!
Poezie...

Je libo poezie.

René Vulkán:
Díky. ;o)

A tak teď s nadhledem
nebem blumy bloumají
a že za blumy je máme
za blázny nás mají

a netuší že zralé
vychutnáme si je více
z úplňku si ukousneme
až nic zbude z Měsíce

Naděje nemírá!
No, určite ne před námi...

Život je ještě rychlejší
a figurky zapadají
do marasmu
sebe sama

Pámbů s náma

Kurňa, to je přímo vláhovolající.

Zlomená hůl mrzí,
zlomená kost vadí,
zlomené srdce bolí,
jen zlomené světlo ladí.

Lilith: Jo, s verši je to jako s plísní a některými pranárody. Nenápadně se objeví, a po chvíli jsou všude. U veršů jsem ale taky rád, že tu jsou. Díky.