M.A.Rek

M.A.Rek: Lilith: ;o)

Bába svíjí se na upečené žemli,
plameny ji olizují, pec žhne žárem,
Jeníček s Mařenkou se usmívají
jak pohádka zde končí masakrem.

Prvními, kdo upekl zemlbábu
nechtěně se tak stali ony děti,
mé prvenství zemldědkovi patří,
to ovšem už obešlo se bez obětí…

Lilith: M.A.Rek: Tak to je teda bomba ;-))
I kalorická, hihi... Brötchenmädchen zní fakt dobře :-)
Díky za recept fakt k sežrání ;-))

M.A.Rek: Lilith: Besinka: Dámy, děkuji.

Lil, taky rád vymýšlím novotvary (ty slovní), posledním takovým je zemldědek. Zde je i s receptem...

Zemlbába – kdo ji nezná? Kdo nikdy neokusil žemlovky? Jistě se najdou tací, kteří ji nemusí, ovšem známá je snad všem. Ale všimněte si… Ten název – není trochu, no, jak jen to říct, trochu feministický? Možná i gerontofeministický. No řekněte, když už, neznělo by lépe třeba zemldívča nebo zemlšťabajzna? I žemlžena zní dobře. Nebo i nečesky znějící bungirl, kontylány, Brötchenmädchen či puellapanis...
Leč mužská ješitnost mi našeptává, proč známou a celkem oblíbenou krmi ponechat jen babám, byť milým, krásným, jež k sežrání stále jsou? Proč pokrm neobohatit o nějaký ten pánský, mužský, dědkovský element? A tak nějak vznikl zemldědek!
No, dost bylo rádoby vtipného úvodu, je čas pustit se do samotného jazykového i kulinářského novotvaru. Nebojte se, s rakovinou to nemá nic společného.
Jak jsem se zmínil, vše se tvoří jako žemlovka, však žemle jsou jedinou surovinou (pardon, ještě vejce...) použitou při přípravě. Vše ostatní je nahrazeno oním „dědkovským elementem“. I ty žemle – mírně opečené – jsou namáčeny ne v mléce, ale v pivu a vývaru. Místo babských jablíček jsem použil osmahnutou směs z rajských jablíček, mletého masa, uzeného, slaniny, cibule, česneku a paprik. Vše kořeněno decentně tymiánem a grilovacím kořením.
Stejně jako u zemlbáby jsem následně do sádlem vymazaného pekáčku kladl vrstvu plátků žemle obohacené vitamínem B, na to vrstvu „jablečné směsi“, to vše zalité místo tvarohem s vajíčkem směsí zakysané smetany, vajíčka, trochy čili omáčky, trochy nastrouhaného sýra a lžičky Solamylu rozpuštěného ve vývaru. Vrstvu za vrstvou, dokud nedošel stavební materiál…
Pak už jen šup s dědkem do trouby. Před dopečením jsem ještě zemldědka posypal parmazánem.
Teplé i za studena – bylo to k sežrání!

Lilith: Hihi, to je nápaditý... novotvary mám ráda;-)
Jako malinká jsem říkala: namizelo... a pořád jsem nemohla pochopit, že to slovo neexistuje, když něco zmizelo, tak to přece musí zas namizet ;-)) Používám to slovo (a více divnejch) pořád ;-)

Besinka: Líbí

M.A.Rek: Lilith: divoženka1: Dámy, děkuju.

Lilith: Hlavně jít kupředu, jedno zda vzadu či vpředu ;-)

M.A.Rek: divoženka1: ;o)

divoženka1: Plete se mi levá pravá
nějak se v tom ztrácím
tak se radši k básničkám
W domů rychle vracim

Lilith: Moc hezké...

M.A.Rek: René Vulkán: Děkujůů

M.A.Rek: René Vulkán: Děkuji, je mi ctí.

René Vulkán: v
ý
b
o
r
n
é
!

René Vulkán: jo
jo
jo

dávají smysl

Lilith: Zamotanej čas, co se možná fakt podělal ;-)

M.A.Rek: tajemství přírody:
Děkuji za zajímavou a podnětnou myšlenku.
Vrátí se do plínek, protože se podělal? ;o)

tajemství přírody: Čas je svěřené dítě, které si hýčkáš od mininka a až zůstane starcem vzpomínek, tak nějak se občas zase vrátí do plínek.

René Vulkán: M.A.Rek:

:-)

M.A.Rek: René Vulkán:
Ta Tvá
je jako každá jiná

v každém období
láskou vinná

Díky (i za ně)

René Vulkán: ta moje
je jak z hejna

v každém období
stejná