M.A.Rek

Ať stařec nebo jinoch mladý
ušetří, když už nepostaví
vojáčka do pozoru, do haptáku
a dá mu klid a volnost ptáků...

Taky slýcháváš ticho křičet?

V přírodě samý květ,
by jsem si duše léčil rány,
na louce jsem si sedl
tam kde zvonek rašil z trávy,
však ouvej, na něm včelka,
na včelce zadek můj,
a včelce zvonek zvoní hrany...

Čas brousí hrany.
Příliš často příliš hrubě.
A tak i po čase
ty ostré špony
stále zraňují.

Uhodil jsi hlavičkou o hřebíček. Nebo tak nějak se to říká...

Jujda, to je slovíček jak ve skreblech poskladaných. Pěkné.

Joj,
žebra na česneku,
hmmm,
a vocásek
stále se vrtící...
My tu naši,
už spící,
dočista spálili
když měla jedenáct let...

A to měla kil dvaačtyřicet!

Jitko, to se ti povedlo. ;o)

A aby toho, k vzteku, nebylo málo
to vám povím co se ještě stalo
jak tak Karel z donucení pěšky chodí
opilec ho sejmul, už to nerozchodí

Pěkně jsi popsala jak to mnohý vidí, ať s nebo bez trička. ;o)

Je červen,
prázdniny za rohem.
Řeka se zavlní,
blum, blum,
na hladinu vyplave dívčí tělo.
Dva strážníci na obchůzce hned dívku vytáhnou
a přímo ukázkově,
jako z příručky,
zahájí dýchání z úst do úst
a masáž srdce.
Jak to tak bývá,
hned se objeví spousta čumilů
a zde i jeden kibic.
"To nemá cenu."
A po chvíli opět
"to nemá cenu".
Když se tak stane potřetí,
vztekle jeden ze strážníků odsekne
"Proč by to nemělo cenu?"
A kibic lakonicky odpoví
"Má přece brusle."

Se někdo v Třeboni má...

Pěkné to.

Až nám to spočítá, spočítá, spočítá...

Děkuji, je milé, že jsi si vybrala ten hezčí význam slova "osvítím". ;o)

S takovou ctností bych byl taky rád ruku v ruce...

... nebo do karbenátků. Ale ne každá tráva se hodí... ;o)

Tak málo stačí
slabik pouze sedmnáct
k stvoření světa

Milá krasoflóra...

Kolikrát obléknu
své tělo, než pochopím,
a v duši se zajíknu,
že cestou dál jít už smím.

Vrátím se na zemi,
s večerem nebo k ránu,
smířit se se všemi,
či dostat pod pás ránu.

Opět se vytratím,
jako nad hrncem pára,
kdo ví, zda se navrátím…