M.A.Rek

... mrknu a půlnoc tmu na mne pustí. ;o)

slovíčka z mého demižonu –
z mé hlavy, pro tu moji, onu,
slovíčka bublají na jazyku,
slovíčka z lásky, že jsi tu,
slovíčka city vykvašená,
očkem pohlédneš plaše na
mne, zda myslím je vážně
jaké to bublají v nich vášně,
slovíčka podobná moštu
sladkého, zvoucího ke koštu,
slovíčka slíbáváš mi ze rtů,
sama podobná desertu,
po slovíčkách jsi tak sladká
a z kvasu i trochu vratká,
zkvasíme se na víno, však
dříve bude z nás burčák
až rozpálíme se v ložnici,
budeme spolu vínovicí.

;o)

Pro tohle je milé sem občas zavítat... ;o)

Mile hravé.

Opravdová tma prý není vidět.
Jak jen ji tedy poznat mám?
Je uprostřed či na konci vět?
Je černější než přátel klam?

Jak vidět mám co k vidění není?
Je temnější než umbra v nás?
Jak odlišit ji od mého temného snění?
Vždyť nejsem schopen vidět ani jas...

Těsně před tečkou mi to příjde smutný. Asi mi to něco připomíná.

:o)

Lilith: Nejen básně bývají vyvinuté krásně. Díky. ;o)

Lilith: libour: Besinka: Snivé děkuju.

Lilith: libour: Děkuju. ;o)

Když Modrá není Húlúvú
a když Bílá nemlčí
když Černá tě očerní
a Hnědá má oči vlčí
Když Rudou mám před očima
a Zelená již v kapse není
Když žloutenka je od Žluté
zbývá jen Růžové snění

Úplne jsem Tě viděl! A pak jsi se najednou ztratila...

Propletené rty... Ach to má fantazie, já to vidím. ;o)

I po bouři bouře
boří

Vše k dobrému se však již mění
už pro Petru špatný žádný den není
neb potkala srandovního dědka
vím to, byl jsem jim za svědka
už přepsal na ní celé své jmění

Jo, stačí překročit horizont událostí...

Co umřelo,
žilo, žilo.
co nenarodilo se,
to nebylo.

Spletl si fén s vibrátorem,
vzal to s brněním a humorem.
Spletla si vibrátor s fénem,
a tím skončila s rodokmenem.

"Máš rád pejsky?"
s úsměvem
se ho ptal.

"Ani nevím,
ještě jsem je
nechutnal."

Babka v jehličí
trochu dožraná leží,
podám ji ruku.

Houbařka v mini
pro bedlu ohnula se,
spatřil jsem klouzek.

Toť chyba lávky,
václavky nelítají,
snad lysohlávky?

Pobavonózní češtinoidní písoárování!