M.A.Rek

Radegast: Díky. A budiž Ti to přáno.

valerie: Lilith: Besinka: Milé dámy, děkuji, a ať to slýcháte často.

Valerie, vůbec jsi to nezlehčila. Jen trochu přitvrdila. A tak to má být...

Moc pěkné! Jo, pětsedmpětky mám rád. A k nim i to jaro. A krásné ráno. Potom je z toho třeba:

On je nahoře
jarní louka s milenci
ona je dole

nebo obráceně:

Na jarní louce
koníček si rajtuje
ona nahoře

No jó, aby ti nezmizel, když mi vlezl do rukávu...

Pěkné a povědomé. Joj, to znám, ty chvíle...

Ty chvíle mezi večerem a ránem,
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše, poezii bývají darem,
když v akordech nočního bdění
rezonují vlastní chyby...

Jejda, to není nejveselejší... Nebo je?

Lilith: Jééé, děkuju, až jsem se z té pocty trochu odrolil. ;o)

valerie: Lilith: Besinka: Děkuji, dámy, jsem rád, že Vás výlet do lesa se mnou pobavil.

Mé dámy, děkujů.

Hmm, to jsem zapomněl.

S pachem budoucnosti... To musí být puch!
Krásný obraty nekrásných představ.

Zamyšlózní a inspirózní...

Ve vykřičené čtvrti
každý s každou,
ba, i s tou,
každá s každým,
ba, i mačetou,
vztahy půlí,
ba, i čtvrtí,
ba, i na osminy
porcujou.

Měsíc,
s tváří bílou,
bledne
nad tou bídou,
měsíc
ani neuplyne,
ztrácí se,
v temnu hyne…

I chtíc nechtíče, toužím po...

Chtěl bych se chvílu nudit...

Vítej v modru. ;o)

V roce dva tisíce třicet šest
to budu mít tu velkou čest
tančit s dívkou nádhernou
když ovšem zatřese mou urnou

Já vidím
Jak neodkvétáš

Libil ses mi, jak jsi spěchal,
však u cesty jsi mne zanechal,
nelíbí se ti barva má zelená,
přec pohladím ti tvá kolena.

To až od něj půjdeš opojen
od toho zrzavýho, spokojen,
nohy se ti zapletou, budeš šílet,
až se se mnou budeš válet.

Potom poznáš, co je láska,
když kopřiva tě polaská.

valerie: Besinka: Mé dámy, dekuji, jakožto i latentním. ;o)

Malé holky
malí kluci
k nebi vzhlíží
a nemají moci
nad hvězdami
co zmizeli jim
jako starý kluk
též hledím a vím
že nezapomenu
na své hvězdy
než sám jí budu
jen nevím kdy