M.A.Rek

;o)

Ani není třeba jít do mrazu
na náledí přerazil se mnohý
i doma v teple příjdu k úrazu
v posteli ujely mi nohy

Marťas9:
To není nic ve zlém. Když jsem byl malý kluk, tak se mnou tak laškovala máma, jaké budu mít skvělé dědictví.

Ale jak se tak často stává, dědictví se v prach obrátilo...

Ejhle, zapomněl jsem bod,
hladám ho vlevo i vpravo,
úplně nahoře a pod
a ejhle, zde je,
zde zeje!

Lilith:
Neměla ráda křidýlka
po večeři si říhla
ten její nestačil se bránit
když mu je přistříhla...

Prý
to nejlepší,
co mohl mladý kanibal zdědit
byly ruce jeho mámy.
Prý
byly nejlepší...

Gándhí: Jůůů, díky. Ale to by musel někdo zazpívat, a někdo poslouchat. ;o)

Lilith:
To je milé –
od Tebe chvála chutná,
to je nemilé
– Tvá nálada smutná...

Marťas9: Besinka: Děkuju, milé dámy.

Lilith: Kujůůů.

Joj, to je hezký. Jen mne mrzí, že smutníš.

A opět jseš tak inspirativní...

Slupka
O netto nebo brutto?

Jsem oděvem mého nahého krále,
jež zakrývá, ač nezakryje oné.
Jsem sáčko, jež vypadá zastarale
na studentovi, jenž zítra utone.

Jsem zábleskem z diadému dámy,
na níž si nikdo nikdy nevzpomenul.
Jsem medailí na hrudi hrdiny
ze seznamu padlých všech ztracených nul.

Jsem hedvábným šátkem na očích muže,
jenž zahynul dřív než uslyšel výstřel.
Jsem rubášem, který snad zakrýt může,
leč nezakryje tisíce mrtvých těl.

Jsem pouhou slupkou, co nebude ač bylo.
jsem pouhé nic, co dřív nás zdobilo.

Na flétnu Lucka hraje
hudba unáší jí do ráje
zmožená hrou teď spící
ruměnec hoří jí na líci
s flétnou milého vždy taje

Jsem padlá hvězda
padlá na parket
po tanci s vesmírem
a jako časoprostor
křivím prasklý ret
nad jeho rozměrem...

A proč slova nesvlékat
jak ženu a ani nedutat?

Psavče, opět jsi úžasně inspirativní...

Jitko, máš trochu pusu
proříznutou po šampusu
a rozverná Líba
po rumu každého líbá
a ještě lepší je Lenka
po veltlínu je milenka

Kam se hrabou na Romanu
s opicí se budí v Ománu
lépe je na tom Alice
po svařáku jí jen hoří líce
a po burčáku opřená zde na
hajzlíku je Zdena

Bylo by krásné to období
kdy vítr by česal mé vlasy
tedy, asi
když vzpomínky hladí
jak bylo krásné to období
kdy česal je, to byly časy

ovšem dnes
jen doufat v to by byla lež
neb dnes
vítr může leda hladit mou pleš

Jsem na tom jako Kajuta. Asi to známe všichni.

Z druhého břehu ke mně připlouvají
jen na kus řeči, bez hlesu, vše je v očích,
poptat se jak bylo, jak bude napovědět,
otázky nezodpoví, prý sám budu vědět,
tuším, že už vím, a mlčky mi dál vyprávějí,
o štěstí žití, i svých chvílích posledních.

I máma chodí, je to již několik roků.
„Když jsem ještě žila, nejstarší v rodu,
jak chodí za mnou mrtví, táta,
to kdys jsem ti vyprávěla, vzpomínáš?“
Naslouchám mrtvých tichým krokům,
a vzpomínám

Tuhle jsem se zmýlil
cos jiného do žil vlil

nepřemýšlím o zabití
je mi jen víc k zblití

Hóóódně kdysi dávno, v dobách kdy boty byly jen na pohřby a do školy, kluci na podzim na pastviskách nad dědinou losovali o právo prvního šlápnutí do čerstvého teplého kravince...
Ale postel, a nejlépe s někým milým, je určitě na záhřání nohou příjemnější... ;o)

Besinka: Děkuji, Jitko. ;o)

Psavec: Díky i za doplnění. ;o)