M.A.Rek

A je šmitec...

Toť pěkné.

Jitko, hobla přání!

Dost dobrý

To je hustýýý. A ani ne moc sladký. No, jako správná čokoláda. Až se chce být leknínem... ;o)

Jo, to znám. Jen s jinou láhví...

Hmm, pěkné.

Metropoli vzpomínek... Baže to zní blaze.

René Vulkán: Lilith: Květka Š.: Jan Kacíř: divoženka1: Besinka: Děkuji všem za podporu výzkumu v pěstitelství.

Rozhodnou její játra natvrdlá,
zda-li mi kdy ještě dá

z nádoby hříšné víno pít,
a naposledy s ní se stít,

a její plíce napoví
co kdekdo v sousedství už ví,

že velká duše je v nich zakletá,
již nabízí všem již léta,

a její brzlík, ne ten sem nepatří,
kdyby měla jej, měla by tři,

a taky já dobře vím že má dvě…
Ne, to nebudu vysvětlovat zdlouhavě.

Květka Š.: Děkuji.

Lilith: Květka Š.: Děkuji, milé dámy. :o)

Ach ty pády... I když jen podpatek...

Osm pádů
O jiném pohledu na mluvnici

Kdo? No a co!
Bez? No, čeho je moc…
A co je komu do toho?
Koho podvedli?
Ti…!
O tom si ještě popovídáme…
S kým to bylo? S tou? S tím?

nominativ je viník,
genitiv to neví,
dativě se to líbí,
akuzativa nevidí,
vokativ na viníka,
lokativ o dativě,
instrumentál s dativou?

Hmmm, to je pěkný.

Svůj či něčí?

Pohlavní nemoc
cyklista z kola spadl
ťala ho šlapka

Hmm, o tom se dá dlouho přemýšlet.

Opět – jo.

Jo.

Asi jsem ji znal, byl jsem tam taky...