M.A.Rek

Oči mých mrtvých
ač slůvka nevydaly
slyším je dodnes

Slunce vyhlížím,
Slunci se klaním,
směju se o něm lžím,
stínům se bráním.

Ve Slunce vítání,
té z mnoha krás,
chytám zář do dlaní,
ten jas, ať je i v nás.

Každá je přitažlivá
pro někoho
a když se spojí...

Jaký to klid v duši
když se zabíjelo
a ruce od krve
hřály

U nás
v kraji pod Paprčem
jeřabinka to byla
Tátovu poslední
z čtyřiadevadesátého
ještě mám schovanou

Hřeje mi duši
při vzpomínkách
na ty co nejsou

Cink, cink, cink,
vycinkal na vnuka děd
že vtipnou kaši mu sněd
že s jeho hůlkou hraje hokej
a místo "ano" mu odpovídá "oukéj"

V této pusté modré krajině... Mám pocit, že jsi uhodila hlavičkou o hřebíček...

Lilith: Děkuju. A jsem rád, že jsi nenapsala, že jsou k pláči.

Moc pěkný.


Nahá,
jen
v závoji něhy...
Aha,
sen
s dávnými příběhy
jen
se mi zdál...

Mirka Hedbávná: Květka Š.: Dámy, děkuju. A posílám pohlazení.

Gándhí: René Vulkán: Jo, pánové, něco na tom je. Díky.

Možná jinak je to,
možná dieta je právě proto,
aby od Franty byl klid,
aby s jiným mohla kouzlit...

Jóóó, jůůů.

Náročné na vnímání, ale skvělé.

podle mne dle
přejí se mu i býlí od vedle

pak vrátí se k zralému vínu
pokud víno odpustí mu vinu

a když ne
zbyde vepřové, zelí a knedle

René Vulkán: :o)

René Vulkán:
Mladá žena z Dubeče,
vlhká celá, diví se že teče,
když už minut dvacet pět
vydrží na odstředivce sedět,
to neva, však se převleče.

René Vulkán:
Nebýt pohlazený, to je lepší být vyhlazený.

Lilith: To tedy...

Tváře má rudé
když zří že jí zřím
skráně má vlhké
z očistné lázně
je jako báseň
napsaná mořím
v škádlivých vlnkách
když odvlní se bez bázně

panK.: Díky.