Ranní ptáče

On:
Ty už jsi vzhůru?
Proč nespíš, proč?
Je ještě skoro noc,
i slunci se chce ještě spát.


Ona:
Nejde mi už spát,
jsem asi ranní ptáče,
tak v tichu svítání
poslouchám další ptáčata…

… Už kolem čtvrté řadu dní
začíná rehek zahradní
své vím, čím čím čím,
to ještě do klubíčka se stočím.

Záhy, asi ve čtvrt na pět,
za oknem černý kos začal pět
barokní concerto grosso,
to poslouchám ještě naboso.

Už o půl páté kukačka
načechrává si peříčka,
a za doprovodu tvých pšouků
notuje si své ku-ků, ku-ků, ku-ků.

V podprdě už mám ňadra,
když ozve se i koňadra,
ve třičtvrtě cvrlikání slyšíte:
sníte dítě dítě dítě dítě.

Po chvíli i menší budníček,
nevím zda samička či sameček,
zpívá si pro dnešní den tip,
že to chce vtip, vtip, vtip, vtip.

Už v pět ráno na stromě pěnkava
kocouru Ferdovi nadává:
Ti, ti, ti, ti, ti Ferdo frnknu,
co s tím, tím, tím naděláš, nu?

V půl šestý ve při jsou vrabčáci,
kdy prý se z nich mají stát drsňáci,
ten nejhlasitější je přesvědčil,
že prý včil, včil, včil, včil.

Nechal se slyšet před šestou
špaček, že brzy bude s tou…
víc už mu rozumět nic není,
je to jako z vysílačky chrčení.

Když už je šestá na hodinách,
není skřivan na pochybách,
prý Filip, Filip, Filip, Filip,
že prý než ty to umí líp, líp, líp.

Jen jednoho zde postrádám,
ptáčka, kterého tak ráda mám,
který snad už na věky usnul,
to tvůj pták tak dlouho ani netíknul…


On:
(bez komentáře)