M.A.Rek

Opět – jo.

Jo.

Asi jsem ji znal, byl jsem tam taky...

A což teprve
kryž řasy se řasí,
a z pod nich
mrknutí
na mne,
tedy, asi...

Rozzářit může slunce jas,
rozzářit může i strejda Ďas,
i vzpomínka na rozvernou Lenku,
i jak jsem pral posranou plenku,
rozzářit může i Ona náladu mou,
ba, i Chlapec nad Hirošimou,
rozzářit se může i domov v plamenech,
a když raketa září, všeho nech,
rozzáří i úsměv dítěte s rakovinou,
i odpuštění pozůstalých mou vinou,
tak se mi nedivte, když je nad čím,
že občas kňučím a brečím,
však když se vybrečím a z kolen se zvednu
zářivě čekám i posledního dnu.

Zeanddrich E.: Druhá třída ZDŠ, to se nezdáš. Krásné evokování. Pozdravuj rodnou (i mou) hroudu.

Zeanddrich E.: Děkuji, to jsou ty místochvíle, které maji své genius loci.

Besinka: Děkuju, Bes.

j.m.: Děkuji. Jo, bylo by to hezké, ale pár životů na dně už jsem viděl.

René Vulkán: Pravdu díš...

Oč bylo by
pro něj lepší to
mít gumu
děravou jak síto

s tou dívkou
půvabnou tolik
jen na ní pohledět
tvrdí mu kolík

je totiž lepší než
bez gumy svist
s gumou děravou
maličký svišť

Lilith: Besinka: Děkuji, bylo mi potěšením Vás potěšit, a Vaše líbení bylo mi co políbení.

Řvi!
(https://www.libres.cz/dilo/147151-demoni/)

Tvé stínohry jsou jasohrami.

Dej básni oceán
a ona sama vypluje

Lilith: Besinka: Děkuju, dámy, bylo mi potěšením.

Tma hrnutá rokonožně
spirálodelník bortí
kroutí tak nemožně
prostor, na to se špulortí...

Baví mne Tvá fantazie a inspiruje.

Lilith: A to nemusíš do Skotska. Mne se to s kiltem stalo v pražském metru. To Ti byla taková prdel...

A děkuju. ;o)

Bezvadný

divoženka1: I když nejsem tak ofouklej jak ten větřík, tak si to taky užívám. Doufám, že i ty. ;o)

Besinka: Děkuju. ;o)