M.A.Rek

Zajímavý námět.

Lilith: Ano, smrt dokáže být okouzlujícně barevná.

Špáďa: Díky.

Lilith: Přeji Ti i trošku závidím ten klídek na čtení. Děkuji.

Lilith: Děkuju, to mne velice těší. Tedy, ne že je to smutné, ale jestli Tě to zaujalo ;o).

Špáďa: Děkuji. Myslel jsem, že snad i ano, ale trošišilinku jsem se v užitečnosti zmýlil.
Co to, že jsi zavítal až do dávné divoké historie?

Lilith: Děkujůůůůů ;o)

Jsi takový všudezdejší.

Pěkné i ve stupních šedé.

Dost drsné za všech úhlů pohledu.

Sebevzletná předezie

Ano, moc hezounké...

Už ne tak toto:
Motýla Emanuela
svedla Emanuela,
ta z hambatého filmu,
toho z kresleného filmu,
a Maková panenka brečela.

Dala si ze vzteku vizoura
nešťastná dívka Laura
zamilovala se do chlapce milého,
to ne, že by ho měl snad malého,
no, on vůbec nemá pinďoura…


Hladí slečnu Oldřišku
pod šatečky na bříšku
joj, teď je ruka trochu jinde.
Co má dělat, jeminde.
bude raději potišku.


Je tak svůdná dívka Nina
když není kol ní tkanina,
na koníčka zve ji její kluk,
však nesouhlasí, už ani muk,
prý raději pod ním, ni na.

tajemství přírody: Špáďa: Lilith: Děkuji. Vám i latentním.

Besinka: To mne těší, děkuji.

Lilith: Je krásné si rozumět, děkuji.

Ten verš kokot bez květu mne dost zaujal. Má to tak být?

Čas ke konci cesty
obouvá si mílové boty

Dědkové, když byli malí, na hrdiny si hráli
z knih, ať byl to Vinnetou či Čuk a Gek,
Dnes, po letech, když skotačí, si hrají,
jde to ztuha, jak indiáni rudnou,
a pak jen šuk – a hek.

Jinoši, foglarovky čtouce, bobříky lovívali,
soutěžili, psali si jakou barvu měli.
V dospělosti ni změna, dále loví, dobývají,
jen už neví, jakou barvu mají,
bobříci jsou vyholení.

Utíkají, utíkají
Kam? se všichni ptají
No přece hodit očko
na tu soutěž mokré tričko
s trojkama Mirka
jistě trumfne Mirka