M.A.Rek

V tichu na moři
na palubě toužím snít
ty dva měsíce

René Vulkán:
Krajinou břišní Mařky
klidně toulej se, nač ty nářky,
času je dost a pod úpatím svahu
čiň se, Mařka ocení snahu.

Nastrouhej zmrzlý citron
a neklej sprostě,
přidej pár kapiček rumu,
asi tak dvěstě,
přidej skořicovou kůru,
ne z Číny, tu z Cejlonu,
a taky dvě lžičky medu
a tři lžičky humoru,
a též dva, tři hřebíčky,
ty do rakve nebrat,
a rozdrcená kávová zrnka
do toho ještě dát,
svařeným červeným vínem
zalij tu voňavou směs,
a když to všechno vypiješ,
tak věz,
že může se jít klouzat
paní Zima s panem Slotou,
a pokud sami neuklouznou
nakopni je botou...

Jo, Tvé miniatury mne baví. A inspirují...

Já tě nikdy neměl, Blani,
za krávu,
ale proč si dáváš k snídani
zas trávu?

Ani tebe nechápu, Jano,
bylo krásné slýchat chrastění tvých kostí,
než skandování ANO, ANO,
na předvolebních mítincích, to bylo k zlosti.

bez spánku noc,
to už je trochu moc,
a beze snů spánek
jak vyschlých studánek,
však s blbými sny,
tak to už je nevkusný...


Probuzen kopulací snů s realitou
hnípám rozvalen na koberci noci,
a noc, mnou zalehnutá, ospale tíkne.

Svádím boj s ospalostí, a až je oba svedu,
chlípně nocí vybuzené, snad opět usnu
po koitu snění s obnaženým bděním.

Jo, to je milé snění. Takové mi nepřichází...

Jak jen ti říct,
že z mých snů jsou již jen skrýše
démonů, jež na mé živí se pýše?

Že lepší je zapomenout snů scénáře,
než ráno blednout, co vyčteš ze snáře?

Že touhy a vášně ve snech mých
ač jsou k pláči, budí již jen smích?

Že ve snech mi tančí nahé svůdné ženy,
však svítáním mé spády jsou zavrženy?

Že krásný sen jenž když se nedosní,
je přetržený jak v bouři řetěz kotevní?

Že budí mne bludné sny v tmách k ránu
ze ztracených cest, jež nejsou v portolánu?

Že v zrcadle temné noci snů záhyby
zrcadlí všechny mé chyby a pochyby?

Což nevíš, jak políbení ve snu bolí,
když vždy již chutná jen ze slz solí?

Špáďa: No, to jsme to měli podobné. Díky.

Moje kočka
zelené očka
tváří se líně
než má mě v klíně...

Babka na dědu se čílí,
že vypálil i kvas s chilli,
po štamprdli celá hoří,
už do kádě s vodou se noří,
děda užívá si tu chvíli.

Babka pomstila se dědovi,
ten zblázní se, až se to doví,
že vyhodila mu jeho kolonu,
aby rád měl už jen babču, onu,
Jak to dopadlo, kdo ví?

Besinka: Děkuji Jitko. Jo, lampa je zajímavé téma. Třeba: https://www.libres.cz/dilo/150982-balada-o-lampari/, nebo:

Snad chtěla abych zůstal
a v očích jí plamínek
zablikal jako lampa
však jen odraz Měsíce
to byl v temných vodách
nebo jen pouhý klam – pá!

Však když loď jsem odrazil
od mola do vzpurných vln
opět té lampy jas září
a v té záři zřím jak se tříští
vše co s tebou měl jsem rád
o vlnolam padlého stáří

Marťas9: Děkuji, i ty Tvé nejsou špatné. Ale ten horor tu určitě není. ;o)

Jo, to jako stárnoucí chlap znám... ;o)

Ta padlá hvězda,
ta, jež nezná své jméno…
Kdo jí kdy viděl?

Volovo oko
ráno s kartáčkem v hubě
v zrcadle vidím

kočku v posteli
pohádka mi nadělí
dívám se na ní
je to jen sen, je to v…

Učím se poslední verš, ale učení mi moc nejde...

Ty ale umíš dělat chutě. Moc pěkný.

Tu zasněnost ozářenou
třpytem Měsíce úsměvu
z pavučiny noci si jí tká,
a přízi snů přede kočka,
a ta lépe hřeje na prsou
než had, mne nehřeje Jitka…

Lilith: Díky. Že jo, a Tobě taky myšlenky na ženy? ;o)

Soucítím a asi i rozumím...

Se štěstím mým
vztyčeným prostředníčkem
jistě zavadím o kosu,
a při jadrné nadávce
asi spolknu vosu.

Se štěstím mým
i miliónový los
upustím do kamen,
a spíš lží než pravdou
opět budu zmámen.

Se štěstím mým
ten smrdutý kanál
opět nebude mít mřížku,
a opět ulomím si zub,
když kousnu do oříšku.

Se štěstím mým
po hovnu uklouznu,
a v něm se i vyválím,
a i když vstanu, hned narazím,
což nesvědčí kulím.

Se štěstím mým
když na loď nalodím se,
jako Jonáš skončím.
A jediným, kterým líbím se,
je očím žraločím.