M.A.Rek

Lilith: Jo, jo, ještě se chechtat můžeme. ;o) Snad...

Lilith: Sice jsem zapomněl za co, ale děkuju. Slovník? Jaký slovník? Jó, už asi tuším. Do toho jsem se chtěl podívat, co je to to zapomnění. Cože jsem to chtěl? Už to zase nevím. Hmmm, těď už ani nevím která ty jsi? My spolu něco máme? To muselo být fajn. I když už nevím co...

Píši ti, a v touze čekám až slova budeš číst,
a až dočteš, zda jako Eva, též odložíš list…

nikdo známý: Lilith: Besinka: Anfádis: Díky. A jsem rád, že už víte jak na to. ;o)

To je ale flóromorbidní!
A to vykvetlo úplně všechno
semeno co bylo v ní?

nikdo známý: Lilith: Izzy: Besinka: Díky moc, připíjím Vám na zdraví z té modré...

Vítej na palubě, ať na můstku jsi či na přídi,
ať dobrý vítr ti vane a nádní nezapáchá,
ať šášeň nepotkáš a kormidlo loď dobře řídí
se stopou veršů pod kýlem, a na bouře bacha...

Tak jako na konci války mírem je vzdáti se.
v podzimu života je smířením rezignace.

DoST dobrý.

Žhavěnkově pěkné.

Zeanddrich E.: Lilith: libour: Besinka: Děkuji všem za návštěvu. ;o)

Jo, to je zapelkitej oříšek,
dnes sehnat desetníček. ;o)

Slabik to má akorát, jen tomu můžeme říkat třeba panku. je to pěkné.

Jo, pěkné.

A což teprve slabikář:
Ema má mísu (plnou),
děda ma maso (staré),
máma má danu, táta se má...

nebo povinná četba:
Dva roky prázdnin Daleko od Moskvy, či Ruda zuří nad Kladnem, nebo Jak se kazila ocel Na východ od ráje...

od dětství k sobě
od pastvisek až k nebi
tak velký byl svět

Vítr strništěm mým se prohání,
pod kabát i kůži, v duši se vkrádá,
šeptá mi, že dnes už včera není,
rub není líc, a ta pravá není pravá.

Moc hezky cukruješ.

Opravdu pohádkové.

V království času je díra,
mé já do ní lačně zírá,
v ní k vidění co bylo a už není,
vše krásné, co upadlo do zapomnění,
škobrtnutí, padám, z díry jen škvíra...

Pěkně hravé, nenudivé.