M.A.Rek

I jako ty holá věta je krásná.

Čas prý není. A co nám to tedy protýká mezi prsty? Jak mizí co není?

Jen si tak trochu lízla,
jen tak ve spěchu,
zhluboka se nadechla,
až se celá rozpálila.

Jen to tak trochu lízla
a letěla dál,
o překot Bůh ví až kam,
ač svého cíle dosáhla.

Jen pro tu, co to slízla,
rozzářila se
než jí nicota zchladí,
a zanechala naději…

Rychlé ptákoviny jsou mile úchylné...

Překrásná Hela
na kole jela
viděla dědka
napadlo jí hnedka
dědka využít
pokud není shit
tak mile se usmála
až její šála
zamotala mu hlavu
teď v jiném je stavu

Lilith: Bojím se chvíle, kdy místo pomněnek budou jen zapomněnky.

Tak raději k Pochechtu
a Blbnáladu nech tu

Vau. Skvěle napsané, ač ne skvělé.

Na hnátotoči
se točí
Pocem a Běž
Pravda a Lež
Dobro a Zlo
Všednost a Kouzlo
Včera a Nikdy
Sliby a Pindy
Krása a Sen
s Půlnocí Půlden
Já s Tebou
Ticho s Hudbou
Choroba se Zdravím
Všavěd a Prdvím
Umění s Ničím
Blbnu s Učím
Vesmír s Nicotou
Bůh s Nehmotou
Rub a Líc
Vše a Nic

Na hnátotoči
se vše točí
Na hnátotoči
vše strachem močí
Na hnátotoči
je vše poasráno
Na hnátotoči
vše dokonáno

Na hnátotoči
ostré skřípění
už se netočí
nic se nemění

Vše je při starém
se svetrem posraném

Lilith: Tak to otoč. Poser ptáka a za stovku si kup losa i se spřežením. Posranej svetr věnuj třeba premierovi v akci Svůj k svému, a věř, že bude líp. Tedy, s ním asi ne, ale na duši třeba jo, zvlášť když si ho oblíkne. A můžeš taky vyhlásit soutěž báseň na téma posraný svetr.

Lilith: Jablíčkově děkuji.

Lilith: Přééésně!

Jo, kde jsou ty pohádky?
Pohádky mládí...

Sice mi ve věži straší, ale nic z ní nevypadne. ;o)

valerie: Už jen čekám, kdy se ozve nějaký odborník, že správně to má být třeba vceleoř nebo hřebcekatr.

JiSo: Díky a plus nad rovem. ;o)

Besinka: valerie: Děkuji, mé dámy, jablíčka já rád. ;o)

Když péro odpočívá
přichází čas básní
o té, té, té, té, té a té
o kterých se krásně sní...

Oči jako králík, skelný pohled,
a věčné nosem popotahování,
od smíchu k depresi rychlý sled,
byla to však rýma, ne s tamtím hraní...

Taky bych vyskočil z postele, kdybych se probudil vedle mládence... ;o)

Dnes už se to málo ví,
málokdo z paměti to vyloví...

To bylo tak,
no, úplně jinak,
než to známe z vyprávění
a příběh z knihy to trochu změní...


Eva byla náruživá,
už ta první, pak už každá,
jablíčka tolik chtivá,
a když něco chce, tak to nevzdá.

K jablůňce se krade,
aby tak šéf přistihnul jí tady,
jó, ten má svoje oko všade,
na něj neplatí její vnady.

Po jablíčku natahuje se už,
granátové, těšínské, je jedno čí,
vtom hlídač zařvat chce „kuš“,
ale pouze zasyčí.

Je to tedy chyba zahradníka,
koho vybral si na hlídání,
snad chtěl to tak, chtěl hříšníka,
dívky, ženy, dámy a paní...

Všem těm Evám je to líto,
z té pověsti jim rudnou líčka,
a tak na Adamy navlékli to,
by též chtěli jejich jablíčka.