M.A.Rek

Trochu chápu Reného, ale i jako vysklená vitráž je to pěkné.

Ty chvíle mezi večerem a ránem,
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše, poezii bývají darem,
když v akordech nočního bdění
rezonují vlastní chyby...

V daru času tichu naslouchám,
a tolik, tolik se mi líbí
tvůj spánek, k ránu nespěchám,
v té noci jež smysly tříbí…

... hlavu vzhůru,
ještě výš,
a padat hvězdy
nad hlavou zříš,
s hlavou vzhůru
víš co přát si smíš,
prý přání se vyplní,
ale spíš…

… už spíš…

;o)

Snad prý ne, dí žena z Rakouska,
že prý je tam dole příliš ouzká,
tak jsem prkno položil
na ten kanál: Můžete jít včil,
už nezapadnete, když jste ouzká .

A ta paní ze Slovenska se ptá,
jaký že je ten můj pták,
tož vytáhnu ho, ať ho vidí,
můj pták se přece nestydí,
z klece papagaj vylít, už se neptá.

A ta dáma z Varšavy
povídá mi u kávy,
jestli si s ní nevrznu,
odpovím: Kdy začneme, nu?
Tak na housle hrajeme, a co vy?

Pěkné...

Až si vzpomenu
co vše stalo se zítra
bude již pozdě

Ve smíchu
lépe se slyšíme navzájem.

Zaujat hnípáním – souhlasím. ;o)

Parádní!

Už slýchám peřeje té řeky...

Jo, to je stará písnička
lehké děvě říkat Rosička
kdybys nedupal jak zajíci
neléčil by ses s příjicí

Dělá si koniny
že nejí koniny
a přitom, když otěž bere
toho svého koně přímo žere... ;o)

Lilith: Já to slovo taky neznal, než jsem ho ucítil. ;o)

René Vulkán: Není nad teplo
domova za pecí
či i v ní

než v důře tma, larvy a šneci

Lilith: Jo, jo, je to tak. Díky.

valerie: René Vulkán: Lilith: Děkuji Vám, že jste se mnou v rauši ze života.

Skvělé

Nebo:

kocour se plíží
pro ptáčátka hladová
shůry naň shlíží

orlice matka ptáčat
kocourka ulovila

Třeba:

Hladovou lišku
potkala dívka Tanka
kdo koho snědl?

Pár liščat na večeři
už Tanka snědla stěží

;o)

Potkal kamarádku kamarád
hned se dvoří, jak moc ji má rád
ptá se ho, co na ní tak rád může mít
odpoví, že to ještě na ní musí objevit
tak ji svlékne a hledá mnohokrát…

Ať je to lepčííí