M.A.Rek

Radegast:
To tedy. Děkuji.

René Vulkán:
Děkuji.
Slůvka bych i nechal... Ale můžu je prohodit, ať je vše jasnější: kdo to přišel po létu

Marťas9: Lilith:
Děkuju, milé dámy.

To se mě dotklo.
V dobrém...

Rozprášená v lajně
ta se čte fajně
vzhůru od konce času
k počátku ánfasu...

Mrakem dešťovým
Slunce tvář zahalilo
do bot mi teče

Lilith: Besinka: Mé dámy, děkuju. ;o)

Dobré je, když dobrá je, ale někdy...

po noci studem propocené
ta s liškou
nepovzbudí tě horká káva,
a ze zkyslého mléka
ani hořká
nebude dobrá čokoláda

Jééé, sladké...

Výloze vévodí, tak kypré, šlehačky plné,
bábovičky oblé, bochánky dva vedle sebe,
s polevou z marcipánu ve starorůžové,
mámení sladké s rozinkami na vrcholech,
dmoucí se jako plachty na korábech,
jako cumel sladké, až pálí, až zebe.

O polici níž buchtička šťavnatá se směje
s lístky marcipánu, s pralinkou nad řezem,
a ozdobný trojúhelník jako mys Naděje
z tmavých kudrlinek polevy z čokolády,
jen pomyšlení ochutnání vrhá do nálady,
točí se hlava, však pád na tvrdou zem…

To je tajů plné jako ráno, když ještě nezačalo.

Padají po kapkách
jako jarní déšť
ale nechť
ať nepřestanou

Rány si lížu
když o kufr s bižu
hubu rozbil jsem si
a vyválel v čemsi
své sny nechtěné
jako já praštěné

Květka Š.:
A kolik černých vran
nikdy nedoletí?
A kolik černých rán
vydrží děti?

Děkuju.

;o)

Ani jednu z vás,
říká jim bez okolků,
nechci, ač jste plné krás,
já chci kluka, nechci holku.

Ono prostřední, to je o slunci či politice? ;o)

opona mlhy
zahalila stromů stud
podzim je svléká

Tak si to vyměňte - ať drak pouští Tebe... ;o)

Pěkně rozverné.

... našich sladkých neřestí...
To já bych dostal jen pěstí.

Lilith: No prostě jako strašně děkuju. No prostě jako strašně ne, ale děkuji s úklonou. ;o)

Joj, povedené...

Co je to za mámení, jež mění slova v rým?
Jaký to zázrak mění slova ve verš a šprým?
Co je to za kouzlo, jež den mění ve fantazii?
Co to za mam, jenž fádnost mění v poezii?

Lilith:
Jo, jo, je to tak, taky mi naskočil úsměv ;o). A jak je Psavec inspirativní...

Pomuchlal ji po melounech
vzápětí už slzel
když mu zručným tahem
na něm udělala uzel