M.A.Rek

René Vulkán:
škobrtá věta za větou
že je sjetá
a nikdy nevyslyšená
padlá věta

Díky.

Lilith:
Jo, jo,
ztrácí se a nachází,
jak druhým uchem prochází...
;o) Díky.

Táta radost neměl dnes
též pupínky odkudsi přines
vyrazily mu na pindíku
nepotěšil tím maminku
za to jinde bydlí dodnes

Ba ne, čte se, čte se, čte se,
v sedě, v leže, v jednom kuse,
na záchodě nebo v lese ,
v tramvaji i v autobuse.

Často čte se, všechno čte se,
pohádky mladí i staří,
či horor – lék na deprese,
také knížky jak se vaří,

čte se poezie, román,
i sci-fi o světlých zítřcích,
cestopis od Zde po Omán,
i v vkladních knížkách končících.

Čte se, čte se, čte se, čte se,
jen blbec to neunese...
;o)

Smutný šuplík.

René Vulkán: Mám tak velké oné,
ne tamto, ó, né,
to není tak velikánské
to přirození pánské,
mám tak velké oči,
když vidím jak René močí...

Pobavil jsem se u obého

Já su dědek ze Zlína
má figura je už líná
už bude to skoro rok
co nechce dělat ani krok
od sklenky vína

z lesa malé sele
kouká jako tele
a ta stará svině
to své sele vině
že nechce z postele
;o)

Plavalo jméno
ve velké vodě
tonoucí jméno
poslední v rodě

Taky jsem psával do mraků,
slova deštěm jsou rozpitá,
co na tom, hlavně že jsem psal,
to je víc než slova zpitá.

Besinka: Děkuji Jitko.

Dobrá otázka.

Perfektní, ale drsné blues. Takové mi občas zní ve snech.

Jedním takovým kamenem,
ani nebyl s mým jménem,
dostal jsem to do hlavy
až tam někde u Jihlavy,
teď ve stavu jsem mizerném...

Jo, jo, taky jsme si malovali. Nebo se zmalovali? ;o)

Ano, to je výborný!

K Tvým textům se rád vracím.

Vracet se domů
když to ještě trochu jde
je nostalgické

Jo, to je milé.

Lilith: Děkuji, Lil. A víš co je nejhorší? Když ani nepoznáme, jestli ještě klesáme, nebo jsme se už odrazili...

René Vulkán: Díky za komentáře zde i u dalších. Já vím, ač tyto drobnosti dávám do rubriku haiku, haiku to není, a i k senrjú to má mnohdy daleko. Ale alespoň slabikama se přibližují. I tak raději ke všemu připisuji označení 5-7-5. Proto si i dovolím, občas, i nějaký ten rým. Baví mne, kolik se toho dá vtěsnat do 17 slabik. O haiku jsem už něco načetl, a obávám se, že na skutečné haiku se vším všudy asi nemám. Už třeba to, že v haiku nelze používat určité výrazy, ale uznej sám, což by to šlo nepoužít třeba zde:

Kdys plné vůní
poněkud zasmrádá nám
mládí v prdeli

Ještě jednou – díky.