M.A.Rek

Snad?

Snad slunce co hřeje i za temnými mraky,
snad láska jež rozehřeje duši, a tělo taky,
snad puget z klobásek a sýrů darovaný,
snad čas druhému nezištně věnovaný,
snad český lev s ocasy dvěma, i vpředu,
snad sváteční neděle, co je už ve středu,
snad dotek dlaní, by duše nevychladla,
snad kočka, jež pod peřinu se přikradla,
snad pes, jenž na Měsíci věnečky vije,
snad rande s paní Smrtí, které se přežije,
snad vana plná piva, v něm lepá diva,
snad shovívavý úsměv Boha, jenž se dívá?

Než on,
či jiní,
za to či ono
druhé viní,

za ten život
se špetičkou smrti,

za tu smrt,
tu nestoudnost,

už bez života
pálí most...

Besinka: ;O) Někdy je to dobře se na vše vykašlat. Ale včas přestaň.

Květko, netušíš, proč při tom čten slintám? ;o)

Lilith: Besinka: Děkuju, dámy. Je smutné, že mnozí na to nemají koule, nebýt voly.

Lilith: Dík, já taky. ;o)

Lilith: divoženka1: Děkuju, dámy. Závidím básníkům, až budu velký, taky to chcu zkusit.

Lilith: A zepředu, nebo zezadu? Díky. ;o)

Lilith: Díky. Snad, už to má i pokračování – Pokratiny.

Lilith: Kdo kdy vařil na lodi, ví co vran po palubě chodí. Díky.

Lilith: Děkujůůů

Lilith: Baže pěkný, díky.

Lilith: Děkujůůů

Gándhí: Díky za doplněk. ;o)

To milovat bude i mne,
už barevný nosík mi mne,
je celý fialový od těch rán,
když klaunil jsem bez zábran...

Depresivní jako konec nekonečné nemoci.

Zíral Bůh shůry na Zemi,
(Že Bůh je, je snáze mi?)
zíral nevěřícně v uzardění
na to prostopášné dění,
když se jak plastová lžička
Země ohýbá a hroutí, nad tím lká,
a k vině klade si otázku, prost slibů:
Kde udělal pánbů chybu?

Něžné tvoření...

Kurva, Bože, je to tak
někdy lepší je být mečem sťat,
nebo alespoň rumem sťatý,
ať neplácám pátý přes devátý...

(to je za mne, ne o tobě...)

Slova, slova, slova, slova, slova...
I verše z nich poskládáš,
i něco, co lze číst,
i knihu hříchů,
i úmrtní list.