M.A.Rek

Mými roletami
jsou má oční víčka
pod nimi si oko
na mé slunce vyčká

trošilinku mrkne
roluje rolety
vidím vedle slunce
jak teď záříš i ty

jasnou zář dvou sluncí
vidím v plné kráse
ne však tak jak v písni
Flojdů od Waterse

ztrácí jas a sílu
ta slunce jež mám rád
v naději i bázni
čekám na slunovrat

Havran nažraný a líný
kocourovi sbíhají se sliny
to co na zápraží měl
teď i s tím peřím sjel

Pletu, pletu, pletu
šály, ponožky i sítě,
pletu, pletu, pletu
dokonce s jinou si tě,
pletu, pletu, pletu
neustále v jednom kuse
pletu, pletu, pletu,
jen zapomněl jsem dodat "se"!

;o)

Ten stehýnko má raději
ten prsíčka zase
ti nad šunkami se chvějí
a ten po biskupovi pase

Na vlasci háček
na háčku žížalička
kdo co posnídá?

Máš to tak mile nakažlivé. Hned jsem zatoužil posedět u kamen s nějakou kočičkou... ;o)

A stačí zakopnout
a už se všichni řítí
až do temného sklepa
s natlučenou řití...

To je milé. ;o)
Můžná jsi mne tam potkal. To páté kolo... ;o)

Jó, ty temnoty...

Od stínu ke stínu
temnou nocí plout
hledající bloud
nahmatal jsem jinú

Pěkné a zajímavé... ;o)

Deštěm tak být,
tím vlahým,
co svodům porozumí,
a jen šuměním pouhým
rozkošňovat,
co tak krásně umí…

To budu stékat
po úbočích i údolími
krásných dam,
a mokrotou halenek,
ne sprostotou,
na to slovo dám,
pohoří s hroty odhalovat,
a chladně chladit
ta sluncem rozpálená těla,
a ladně ladit
toužení, co ta těla by chtěla,
a vláhou vláhu
v klínu klínu
soužení vyvolat,
neb déšť není pláčem
nad vším tím,
co má se stát…

Je to tak...


Nadechni se, ano bolí to, jen to vyřvi,
ta bolest přejde a tvá máma je u tebe
i táta se dívá, zvykneš si, než zase
vydechneš naposledy, vyřvi to ze sebe.

Vydechni si, ještě máš čas, ne mnoho,
než na to sám přijdeš, než ti to dojde…
Než jedním dechem, a bez dechu,
do posledního dechu… než to přijde.

Závanem svěžího dechu i druhým se staň,
zafoukej do plachet a svoji loď popožeň,
dýchej pránájáma, bolesti pofoukej, sám
život vdechneš a pro něj dýchat budeš jen.

Nádech – výdech poslední, a co bude dál?
Jen knižní drak, a strachem jsi nedýchal,
„Moje křídla uragány a můj dech smrt!“
jak nemít strach, bys po dechu nelapal…

;o)

Besinka: Díky. Celý cyklus...

Vím že jsou doma
nikdo však neotvírá
dveře zavřené

Lilith:
Je to tak! Děkuju.

Chutné je máš. Takové je radost sbírat...

Babka v jehličí
trochu dožraná leží,
podám ji ruku.

Houbařka v mini
pro bedlu ohnula se,
spatřil jsem klouzek.

Byli na houbách
táta s mámou, tak dávno,
já byl na houbách.

Radegast:
To tedy. Děkuji.

René Vulkán:
Děkuji.
Slůvka bych i nechal... Ale můžu je prohodit, ať je vše jasnější: kdo to přišel po létu

Marťas9: Lilith:
Děkuju, milé dámy.

To se mě dotklo.
V dobrém...