M.A.Rek

To je milé. ;o)
Můžná jsi mne tam potkal. To páté kolo... ;o)

Jó, ty temnoty...

Od stínu ke stínu
temnou nocí plout
hledající bloud
nahmatal jsem jinú

Pěkné a zajímavé... ;o)

Deštěm tak být,
tím vlahým,
co svodům porozumí,
a jen šuměním pouhým
rozkošňovat,
co tak krásně umí…

To budu stékat
po úbočích i údolími
krásných dam,
a mokrotou halenek,
ne sprostotou,
na to slovo dám,
pohoří s hroty odhalovat,
a chladně chladit
ta sluncem rozpálená těla,
a ladně ladit
toužení, co ta těla by chtěla,
a vláhou vláhu
v klínu klínu
soužení vyvolat,
neb déšť není pláčem
nad vším tím,
co má se stát…

Je to tak...


Nadechni se, ano bolí to, jen to vyřvi,
ta bolest přejde a tvá máma je u tebe
i táta se dívá, zvykneš si, než zase
vydechneš naposledy, vyřvi to ze sebe.

Vydechni si, ještě máš čas, ne mnoho,
než na to sám přijdeš, než ti to dojde…
Než jedním dechem, a bez dechu,
do posledního dechu… než to přijde.

Závanem svěžího dechu i druhým se staň,
zafoukej do plachet a svoji loď popožeň,
dýchej pránájáma, bolesti pofoukej, sám
život vdechneš a pro něj dýchat budeš jen.

Nádech – výdech poslední, a co bude dál?
Jen knižní drak, a strachem jsi nedýchal,
„Moje křídla uragány a můj dech smrt!“
jak nemít strach, bys po dechu nelapal…

;o)

Besinka: Díky. Celý cyklus...

Vím že jsou doma
nikdo však neotvírá
dveře zavřené

Lilith:
Je to tak! Děkuju.

Chutné je máš. Takové je radost sbírat...

Babka v jehličí
trochu dožraná leží,
podám ji ruku.

Houbařka v mini
pro bedlu ohnula se,
spatřil jsem klouzek.

Byli na houbách
táta s mámou, tak dávno,
já byl na houbách.

Radegast:
To tedy. Děkuji.

René Vulkán:
Děkuji.
Slůvka bych i nechal... Ale můžu je prohodit, ať je vše jasnější: kdo to přišel po létu

Marťas9: Lilith:
Děkuju, milé dámy.

To se mě dotklo.
V dobrém...

Rozprášená v lajně
ta se čte fajně
vzhůru od konce času
k počátku ánfasu...

Mrakem dešťovým
Slunce tvář zahalilo
do bot mi teče

Lilith: Besinka: Mé dámy, děkuju. ;o)

Dobré je, když dobrá je, ale někdy...

po noci studem propocené
ta s liškou
nepovzbudí tě horká káva,
a ze zkyslého mléka
ani hořká
nebude dobrá čokoláda

Jééé, sladké...

Výloze vévodí, tak kypré, šlehačky plné,
bábovičky oblé, bochánky dva vedle sebe,
s polevou z marcipánu ve starorůžové,
mámení sladké s rozinkami na vrcholech,
dmoucí se jako plachty na korábech,
jako cumel sladké, až pálí, až zebe.

O polici níž buchtička šťavnatá se směje
s lístky marcipánu, s pralinkou nad řezem,
a ozdobný trojúhelník jako mys Naděje
z tmavých kudrlinek polevy z čokolády,
jen pomyšlení ochutnání vrhá do nálady,
točí se hlava, však pád na tvrdou zem…

To je tajů plné jako ráno, když ještě nezačalo.

Padají po kapkách
jako jarní déšť
ale nechť
ať nepřestanou