M.A.Rek

Netušil jsem, že mě dokážeš tak detailně šmírovat.

Však teď zaskočená je abatyše
z té zprávy má oči navrch, kleje tiše
neb farář konvertoval před nedávnem
teď v městě Chatrúmu je imámem

Také "obdivuji, když z takového tématu napíšeš báseň". Nazvládal bych to s takovou bravurou. Držím palce a myslím na Tebe.

valerie: Děkuji, Valerie. Kdysi mi kamarádka řekla, že nacházím poezii tam kde není. No, nevím, jestli to ale poezie ještě je...
S některými tématy je to jako s průjmem – musí to ven...

valerie: Besinka:
Mé dámy, omlouvám se. Takto to opravdu vyznělo blbě a nejasně. Rozhodně nezpochybňuji poslední Jitčinu strofu.

Co jsem měl na mysli, snad je to takto srozumitelnější, i když rozhodně ne slušnější. I za to poslední slovo se omlouvám:

Milovat k zešílení...
to nápad hloupý není…
Však jak se tak dívám na náš svět,
musím, ač nerad, poněkud vystřízlivět,

neboť, ke tvé škodě, náš milý světe,
si pojem milování mnohý šílenec plete,
a takoví osnují dekadentní plány,
mít celý náš svět rozmrdaný.

Svět Besinky je hezčí!

Milovat k zešílení...
to nápad hloupý není.

Však jak se tak dívám na náš svět,
musím, ač nerad, poněkud vystřízlivět.

Jakoby všichni měli plány
mít ten náš svět vyšukaný.

Nějak tak si to představuji... ;o)

Musím se nesměle zeptat - chvějí se na Tobě nebo na šňůře?

V Holomóci
jedné noci
svedla mne kdysi,
ta ti byla, jéžiši,
teď má mě v moci...

Svou lásku tolik zahřát by chtěl
obejmutím
teď mráz však proniká do obou těl
to bude tím

že z lásky zůstal jen stín
všech jeho i jejích vin

že mrazem nepochopení
zamrzá i vše, co už není

že neroztaje ani úsměv její
a nikdy víc už nebude tepleji

Teď někdo cvrnknul do těch těl
a akord soužení kamsi odletěl...

V šuplíku je básním blaze,
odpočívají zde ve své kráse,
jako dívky nahé, kde jí nikdo neuvidí,
protože se, jak ten básnít, trochu stydí,
u některých je to škoda převeliká,
a u jiných je škoda, když se svlíká.

Jak je rozeznat, když nevidíme na ně,
když v šuplíku se líně válí na dně?
Je jen jedna možnost – odhalit se jen,
tak, holky jedna báseň, z šuplíku ven!

To děvče by mohlo být jeho múzou
ač už od pohledu trochu drzou
líbat jí chce, snad mu porozumí
sladce odpoví mu – můžeš, polib mi

Napínavé i klidnesoucí. ;o)

divoženka1: Děkuju, bude ale hůř...

Mnohé verše smůlu mají tu,
že básníkovi se záměr zvrt.
Čím budou po z kloaky exportu?
V lepším případě jenom prd.

I když zapadne
je na Slunci nádherné
že zase vyjde

Vážně mě též zaujalo to, co Kajutu. A žasnu nad tím, co vše se vejde do uvozovek. Juch.

Pyly byliny
nos tone v kapesníku
oči mám pro pláč

Horký letní den
na hrázi boty zouvám
všichni odchází

Tak pěkně voní
v nosíku nad strništěm
balíček trávy

Zahřeje v duši
že je to jen a jen sníh
ten první padlý

Přeji té zrzavé holčičce čtyřlístek i se sojčím pírkem.

Kde básníci nikdy nebyli, není proč poznávat krajiny...