M.A.Rek

Plesám z Tvé víry.

Špáďa:
Vytrasuješ ty mne stěží
v hájku ani na nábřeží,
potkal jsem blondýnku,
botky otřel jí o sukýnku...

Účinek má na mne jiný
ten tvůj textík provinilý
pozastavím na chviličku
dám si malou štamprličku

vavaoko: Děkuju. Prostě skvělý je kilt. I když, uznávám, ne tolik v této roční době.

Milé.

Znám tě, ač neznám,
ve verších tě poznávám...

Už letím... A rád.

Lilith: No, zrovinka jeden stín vytahuju akrylem na plátně. Ten vypadá dost posraně... ;O) Děkuju.

Pohádková nostalgie nebo nostalgická pohádka? Snad obojí.

Nemizí!
Není smíchu o mnoho méně, než dřív.
Je jen podroušený.
Pěkně napsané.

Budiž Ti přáno.
Což takhle pozítří ráno?
;O)

Koala: Děkuju. ;o)

Eva Bouky: No, to víš že jo! Trapná přesmyčka a je z toho nové pěkné slovo. Až se někdy přiopiju, hodím číčavu na plátno. ;O)

Kajuta: Lilith: Lil, je to pěkný a pravdivý. Až mne to s komentářem Kajuty inspirovalo...

Jen na chvíli nečtená,
hřbetem dolů položit postačí,
ve chvíli kniha odložená
mění stránky v křídla ptačí.

Chvíli sova, moudrá slova,
jindy racek, únavou oči klove,
i albatros, touha pirátova,
a hrdlička vrká – vole, love.

Havrana verše zazní včas,
nejapný zrcadlo nastavuje,
kukačka volá, spát je čas,
a páv o kráse vypravuje.

Pěkný

Kudy teče, tudy léčí,
proč je tedy tělo v křeči?
Není to slivovice, špatná zpráva,
ten vůl se napil Sava.

Rozehřálo. Líbí.

Ty chvíle mezi večerem a ránem,
ač spánek tolik, tolik chybí,
pro verše a poezii bývají darem,
když nočním bděním rezonují naše chyby...

Ač podobně zní, ja smutná záměna slůvek domov a dom off...

Smutná? Ano. Ale lidská víc.