M.A.Rek

Jako skleněnka na pouti po kapkách křišťálového lustru, třpytícího se v jasu sebe sama,
hrajícího si se všemi barvami,
pod-roušeného ze skla krajkami…

vavaoko: TetaKazi: Romana Šamanka LadyLoba: René Vulkán: Psavec:
Díky všem za nahlédnutí.
Z pragmatického hlediska v mnohém nemůžu nesouhlasit se Šamankou, z lidského hlediska nemůžu nesouhlasit s Vavaokem.
Duši považuji za téměř nesmrtelnou (Ono, co je to nesmrtelné?).
A víru k uvěření. Někdy na víc není. Někdy to víc než stačí.
Dokud tu někdo zůstane, i ty pohádky budou nesmrtelné.
A ano, toť otázka…

Jak píše kolega. Hledej a najdeš i vhodnější slůvka. Máš na to.

Snad u ústí Ploučnice
by kořen povstal více,
i u břehů Berounky
to nelze skrýt pod trenky,
jen pohled, a rudnou jí líce.

A což teprve na Dunaji,
jak omámíš, ty a luna, jí,
a tam kde teče Ohře
propadneš té vášně hře,
jak rytíř s dřevcem na turnaji...

Romana Šamanka LadyLoba: To by mne mrzelo víc, kdybys přestala. Nepřestávej.

vavaoko: Psavec: Lilith: Usmějte se, je to jen tovar denní spotřeby. Děkujeme za návštěvu našeho krámku, vše je zde k nakousnutí. ;o)

René Vulkán:



Už vzali ji vše
řidičák
i hvězdy berou
jen ta rudá zůstala ji
co vše spálí
i ty, co na ni serou

Dobrý. Ale může být hůř...

Žena krátkozraká silně,
usmívá se debilně.
Jo, to bylo překvapení!
Proč měl roušku na přirození?

Květka Š.: Psavec: To to to jsem rád, děku ku ku ku ji. ;o)

Děkuju. I ulevující... ;o) A malou provokací opravdu osvěžující. Tedy, alespoň pro mne. :o)))

vavaoko: Děkuju. ;o)

Asi se snaží…

Ptal se Kámen
Kamene:
Kam jdeš?
Tam.
A z kamene se stal
Tamen…

Někdy stačí málo. Třeba jen slůvko. Ale dostaň ho z kamene…

To je zatím nejhezčí reakce na to, co je. ;o)

Námět pěkný...

Jen na kroupy je třeba pozor dát,
noty na buben totiž nechce znát...

Brum brumy brum
než přišla jsi
sežral jsem misku blum
a s balonkem si hrál
z krabičky těch gum
a taky jsem vypil
ten tvůj dobrý rum
a smutně pěl
a třískal do strum
ale už jsi tady
to je dobře, brum

Vau. To jako, že dobrý.

Jsi k těm šmejdům docela milá. Asi jsem k nim daleko krutější. Jsou mi lhostejní, neuhnízditelní v mých myšlenkách, zapomenutí…
O kom jsem to vlastě psal?

To je roztomilé, milé. A dalo by se pokračovat…

Kaše z krupice
na triku upatlaná
mé první plátno