Jarní poezie

Kdo se těší na jaro?




Již opět z jara vykvetl
první, druhý, třetí raný květ
na louce vonící,
a věneček jak z květů spletl
z mámivých slůvek a vět
a ze slov verše,

a děvčeti hlavu jimi popletl
za svitu luny, kdy svádět
jde lehčeji
než souboj, když život šedl,
se sebou samým svádět,
a nevyhrát.

Tak stalo se, že té noci jí dovedl
na ráje práh, jen si domyslet,
jak na louce té...

... v ranní rose krůpějích,
za zpěvu řeky v peřejích,
v bledém luny přísvitu,
už blůzku stáhni si tu,
kde svit světlušek se tetelí,
zalehla jarní kvítek prdelí.