M.A.Rek

Jsou chvíle, kdy obrazy za sítnicí přestávají být latentní. Pěkne napsané.

vavaoko: ;O)

René Vulkán:
Prý, "za světlem jdi".
Proč posloucháš blbiny?
Teď gatě máš od hnědi,
buď rád, že od hlíny.

Madla
za blbost
padla...

Aničko, to je moc pěkná plavba. Tyčící se máják Ti, zdá se, ukazuje dobrou cestu. Těším se na další. ;o)

A na okno ťukají
pohádkové Vánoce,
a slunce se vrátí,
končí už Dvanáctenoce...

Milá rychlovka. A...

stále výš a výš
žene se za štěstím
u balonků jako u lidí
stává se nadutým
jak prasknul dítě vidí
však že nebem letěl
mu dítě závidí

Lilith: vavaoko: Děkuju za nahlédnutí, jen nechtějte slyšet můj přednes, stál by za prd i s dobrým textem.

Snad je text na čtení klopotný. To se stává, když je chuť hrát si se slůvky. Něco z huby leze samo, něco je jen na čtení potišku pro sebe.
Taky záleží, jakou formu si autor vybere. Dám příklad, inspirovala mne ta klopotnost, tak jsem se pokusil napsat 3x to samé jinak:

Láska ve třech
O tom samém ve třech provedeních

V 5-7-5

Tělo bez duše
ducha jen zbožňování
je láskou ještě?
~

V láska-páska

Jaká je to láska
toho dareby
záletného páska
který té žáby
mladé vnady laská?

Je to ještě láska
jen nad tělem
když chtivě mlaská
a že je cílem
duše je jen maska?
~~

V sonetu

V metrixu vjemů bez doteku poznání
vysněná touho sebou souznících duší,
zda voní a očím lahodí co není,
a polibek bez rtů jak chutná jen tuší.

V extázích noci jen zítřky zešeřelé,
ve žhavém propojení hmota se svíjí,
ve vášni vřelé city jsou uhořelé,
ve vyvrcholení těl duše se míjí.

bez pevného země bodu nebe není
duší pohlazenou tělo polaskané,
co jablko skrývá, ani Eva neví,
by milované bylo i milované.

Jedno bez druhého je snad znásilnění,
nebo modlení, ne však lásky chvění.
~~~

Stejné téma, jen 3x jinak. Do sedmnácti slabik se dá vtěsnat i sonet o čtrnácti verších. A také záleží, jak autor umí poskládat slova. Mne to moc nejde, je mi to líto, ale alespoň mne to baví. A taky mne baví, když to ode mne někdy baví i Vás. Díky.

Lilith: Děkuju, jsi milá.

V modrém buď vítán.

Slib: Děkuji, to potěší.
Zdůrazňuji jen, že poslední verš nepopírá verše předchozí, ale podtrhává je.

Souhlasím s Gándhím - dobrého po málu, a toto dobré je.

Tady jsou ty karamboly milé...

Krása...

A písek se sype mezi prsty, dlaňmi,
a písek se sype po pádle na brázdu záďovou,
a pisek se sype přesýpacími hodinami,
a písek duní do truhly nad mou hlavou...

xlps: Na ty své je každý sám. Delete určitě ne, stačí se vypsat. Děkuju za nahlédnutí. ;O)

Myslím na ně,
když čtu tvá slova,
na světla jejich,
světla přítelova
jež zhasla...
Kdo víc je unaven?
... tak venčím se sám
a dál šlapu do hoven.

Poupátko mrtvé
mrazivý obraz zmaru
je i smrti té

Pěkná rošáda.

Ač smutné, tak pěkné.