M.A.Rek

Ctirad Justus: Díky.

Bezvadný turistický průvodce.

Jednou tam u dna
k hovnu hrníček
ví už vodníček
duše prázdná

Pěkný.

Jak rád bych též uměl
zvládat stres
a lízat si koule
jako ten pes.

Nevím jak jiní, když se chvíli dotýkám vzrostlého stromu, cítím jemné, velmi jemné mravenčení. Kdo to také vnímá?

No jo, ale jít vpřed nemůžeme...
... když stojíme nad propasti.

Plesám z Tvé víry.

Špáďa:
Vytrasuješ ty mne stěží
v hájku ani na nábřeží,
potkal jsem blondýnku,
botky otřel jí o sukýnku...

Účinek má na mne jiný
ten tvůj textík provinilý
pozastavím na chviličku
dám si malou štamprličku

vavaoko: Děkuju. Prostě skvělý je kilt. I když, uznávám, ne tolik v této roční době.

Milé.

Znám tě, ač neznám,
ve verších tě poznávám...

Už letím... A rád.

Lilith: No, zrovinka jeden stín vytahuju akrylem na plátně. Ten vypadá dost posraně... ;O) Děkuju.

Pohádková nostalgie nebo nostalgická pohádka? Snad obojí.

Nemizí!
Není smíchu o mnoho méně, než dřív.
Je jen podroušený.
Pěkně napsané.

Budiž Ti přáno.
Což takhle pozítří ráno?
;O)

Koala: Děkuju. ;o)

Eva Bouky: No, to víš že jo! Trapná přesmyčka a je z toho nové pěkné slovo. Až se někdy přiopiju, hodím číčavu na plátno. ;O)

Kajuta: Lilith: Lil, je to pěkný a pravdivý. Až mne to s komentářem Kajuty inspirovalo...

Jen na chvíli nečtená,
hřbetem dolů položit postačí,
ve chvíli kniha odložená
mění stránky v křídla ptačí.

Chvíli sova, moudrá slova,
jindy racek, únavou oči klove,
i albatros, touha pirátova,
a hrdlička vrká – vole, love.

Havrana verše zazní včas,
nejapný zrcadlo nastavuje,
kukačka volá, spát je čas,
a páv o kráse vypravuje.

Pěkný