Pohádka o paní „Bí“

» autor: M.A.Rek
Byla prý ještě krásnější, než ji blíž poznal. Už jako jinoch ji fascinovaně sledoval, jak je ve společnosti bezprostřední, jak dovede upoutat pozornost. Jak vždy v pravou chvíli umí o sobě dát vědět.
Blíže ji poznal jako mladý muž. Celý život, který s ní později prožil, nevycházel z úžasu, proč si vybrala pro pouť životem právě jeho. Nikdy si o sobě nemyslel, že je snad hezký. Byl slabý a neduživý, a často i nemocný. Přesto si jej vybrala, a stala se mu věrnou družkou. A on věděl hned od začátku jejich vztahu, že bez ní už nemůže být. Že ji nikdy neopustí, a stejně jistý si byl i tím, že i ona nikdy neopustí jeho.
Ona ho milovala nade všechny. Byla s ním v každé chvíli. Byla s ním v momentech radosti a štěstí, i když mu bylo nejhůř, když začala jeho nemoc prostupovat jeho životem a tělem. Pevně ho svírala, když měl křeče. Objímala a hřála ho, když se chvěl zimnicí. Byla u něj, když jej rozpalovala a spalovala horečka.
Znala jeho sny a tužby, a taktně se vzdálila, aby je mohl naplňovat. Tolik ho milovala.
V nocích vonících toužebným chtěním pod ní, napnutý jako struna, tak často lapal po dechu, a s oroseným čelem ji nevěřícně pozoroval, jak se na něm vlní, jak do sebe pronikají. V těch chvílích ji něžně oslovoval „má paní Bí,“ a ona jej stejně něžně objala, něžně, ale pevně. Nalehla na něj jen tak jemně, aby oba cítili, že jsou spolu.
Jindy však po tom familiárním oslovení vztekle zaryla nehty do jeho těla, až zaúpěl. To bylo vinou její povahy, plné vášně a rozmarů. „Proč mne nikdy neoslovíš mým jménem? Mám si snad myslet, že se ti nelíbí? Nebo se snad stydíš za mé jméno? Tak proč?“
Zahanben ji pak chlácholil a s mnoha omluvami ji šetrně od sebe odtahoval. „Jsi jen má, mé všechno, nemám už nikoho jiného, a nejvíc se mi líbíš právě s tím něžným Bí,“ a pak dodával, „neměj obavy, tvé jméno nikdy nezapomenu.“
Když spala, často ji pozoroval, jak nepohnutě odpočívá, a přemýšlel o ní. Co vše k němu asi cítí? Zdalipak si někdy myslela i na někoho jiného? Byla mu vždy věrná? A proč si k sobě tolik připoutala právě jeho? Jakou mocí a kouzlem ho asi očarovala, že on nikdy nepomyslel na jinou, že všechen čas trávili jen a jen spolu?
Vystačili si sami, nepotřebovali ani přátel. A těch pár, co přece jen měli, těm při vzájemných návštěvách, při setkání, vždy dovedla v pravou chvíli jemně a nevtíravě naznačit, že je už čas se rozloučit, aby opět mohli být jen spolu.
Čas utíkal jako splašený, a čas utíkal i jemu – ten, co mu byl dán. Jeho nemoc se zhoršovala. Stále víc jím prostupovala, a oběma bylo jasné, že krátí se i jejich společný čas, že už spolu dlouho nepobudou. A protože to tak cítili, o to víc se k sobě přimkli, o to víc se sblížili. Všechen čas už byl jen a jen jejich společný.
Když odcházel, a ona to již tušila, že je tomu opravdu tak, oslovil ji při loučení snad úplně poprvé jejím vlastním jménem. „Promiň mi to, že tě tu nechám samotnou, už přišel můj čas, sbohem, má paní Bolesti.“
Bolesti vyhrkly slzy. Slzy smutku, z lásky, z toho všeho, co on dával jí, i z toho, co ona dala jemu. Slzy poznání, i slzy – bolesti. Sama sebe se ptala, zda mu mohla dát víc, zda ho mohla víc naplnit… Naposledy objala jeho vyhasínající tělo a štkala, než navždy odešel. Poprvé po tolika letech byli od sebe odpoutáni. Poprvé po takové době v sobě cítila nezměrné prázdno.
Asi ho opravdu milovala. Nikdy se již z jeho smrti nevzpamatovala. Již nikdy si nenašla nikoho jiného, koho by naplňovala, komu by věnovala svou přízeň. Navždy už zůstala sama.
Teprve teď je to ale opravdu pohádka, neboť pohádky mají mít dobrý konec… Alespoň pro někoho.
Tipů: 10
» 16.02.21
» komentářů: 8
» čteno: 465(8)
» posláno: 0
Ze sbírky: Smrti, smrď


» 16.02.2021 - 19:42
Díky za skvělé počtení...
» 17.02.2021 - 10:21
ST
» 17.02.2021 - 12:50
Přiznám se, nejdřív jsem si myslela, že číst ani nezačnu (při čtení z mobilu se i jen trochu delším dílkům vyhýbám), ale nevzdala jsem to a nelituju. Za mne - moc dobře napsáno ST
» 17.02.2021 - 23:02
TetaKazi: Chápu, mám to s delšími texty podobné. O to víc si cením Tvého komentáře.
» 17.02.2021 - 23:03
vavaoko: Děkuju.
» 18.02.2021 - 12:23
ve skutečnosti bísexuální bítch ;)
» 19.02.2021 - 10:31
Lilith: To potěší u bolestivého čtení, děkuju. ;O)
» 19.02.2021 - 10:32
Gándhí: Tato neštěká, rovnou kouše... Díky.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pominutí | Následující: Temný únor
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Besinka, Květka Š., Psavec [3]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.