Eylonwai

Docela bych ocenila popis Markéty, abychom se dozvěděli, jestli je opravdu tak "nehezká" :D... jinak se nám to začíná pěkně rozjíždět a já osobně trochu doufám, že Glorfindel bude mít ještě co říct (neboť mi neunikly sympatie, které k sobě on a Elrond v Silmarillionu chovali, ehm ehm :D) ... moc pěkné! :)

Je pravda, že vykřičníky dodávají ději na dynamičnosti, ale přesto bych jich o něco ubrala...

Chtělo by to přidat víc odstavců, lépe by se to četlo. Nicméně jinak to začíná hodně zajímavě a napsáno je to čtivě, takže neváhám a jdu pokračovat :)

Sem tam je v díle zbytečná čárka. Ovšem jinak - skvěle popsáno, skvěle se to čte, není co dodat :)

Krásně poetickým stylem mi to připomíná Kytici :) ...

Trochu moc reálná "pohádka". Napsáno skvěle, kus pravdy v tom bezpochyby bude.

Občas mám pocit, že bych raději byla mužem. Raději mít tu moc sevřít meč a bít se za sebe i za ostatní, tak jak to dělají oni. A pak si uvědomím, že zásady, na kterých to stojí, jsou vymyšlené lidmi. A že je ta nejsnadnější věc je překročit a zapomenout na ně. Proč bych i já nemohla bojovat za sebe? Proč bych měla jen čekat, až to udělají ti druzí? A navíc - máš pravdu - ženy vždy měly k čarování přirozeně blíž, že? :) ... takže vlastně není nač si stěžovat, naopak je být na co hrdá, pokud na to mám sílu. Já jsem já a tak to bude...
Moc pěkné zamyšlení.

Tak abych nebyla tak neoriginální - občas se ti tam přikrade trochu zbytečné slovo. A napadlo mě, že by neuškodilo zkusit nějak ozvláštnit a odlišit mluvu postav.
Ale to jen tak na okraj, doopravdy samozřejmě není co vytknout :)

Asi nejlepší báseň, co jsem za poslední dobu mé krátké poetické "kariéry" četla :)

Tak jo, upřímnost nade vše - tenhle druh psaní není zrovna mým oblíbeným, ale nějakým zvláštním způsobem mě baví číst tvoje povídky. Je to skvěle napsané a... hm, dějem jaksi hezky dekadentní.

Úplně jak z věřte-nevěřte :D ... ovšem je pěkné takhle hezkým způsobem si připomenout večery, kdy jsme se sestřenicí rozklepaně vypínaly televizi, hlavy plné podobných příběhů.
Vskutku, čtivě napsáno! :)

Miluju bouřky - fascinace a zároveň strach někde hluboko ukrytý (který snad z podvědomí lidí nikdy nezmizí). Pochybuji o tom, že nastane den, kdy člověk přestane uchváceně zírat do oblohy - snad mi ten drobný optimismus bude prominut.
Moc pěkně napsáno.

Připomnělo mi to Kafku... ovšem trochu jinak :D

Ačkoli věřím, že i duše sebevraha po smrti těla přejde do jiné fáze bytí, skvěle napsáno.

Nečekané, člověk téměr do poslední chvíle nevěděl, jak to skončí. Skvělé!

Tak tohle má naprosto úžasnou atmosféru. Je v tom skvěle cítit ta nostalgie, jako by se z písmenek přenesla přímo do skutečnosti. Skutečně se mi to velmi líbilo.

Mno, pár výhrad bych měla. Neuškodilo by trochu to rozepsat, třeba popsat ten dům a podobně - mělo by to lepší atmosféru. Pak jsem se trochu ztrácela v počtu zúčastněných osob. A některé věci mi přišly zkrátka nelogické, předčasně ukončené a tak.
Opravdu by to chtělo ještě upravit, ale nepíšeš vůbec špatně, takže by to neměl být problém :)

Chudák hlavní hrdina, pořád nad ním má někdo navrch :D...

Už chápu, jak těžké muselo být zapojit katanu :D ..
Ovšem tohle je opravdu drsné. Skvěle napsané, strašně se mi líbí ty prolínající se scény... no, tady to má člověk holt z první ruky :D...

Tak tohle by rozhodně za pokračování stálo. Čte se to skvěle a vsadím se, že máš spoustu nápadů na další děj :)... já osobně bych si pokračování přečetla velmi ráda.
Jen malá rada - za tečkami a čárkami je dobré dělat mezeru, text je pak přehlednější :)