Pod imladrijskou hvězdou

Elrohir nevěřícně zíral na svého otce. „To nemůžeš myslet vážně!“ Tmavovlasý lord však jen potřásl hlavou. „Myslím, Elrohire, a ty moji vůli vyplníš! Navíc jinou možnost nemáme! Ta smlouva je pro nás důležitá a prospěšná!“ Jeho syn vztekle vyskočil z křesla, ve kterém dosud seděl. „Ne, otče! Bez jejich spojenectví jsme se dost dlouho obešli, tak proč bychom se ho měli doprošovat teď? Zvláště teď, když vítězství je na dosah?!“ Elrond svraštil obočí. „Mýlíš se, synu! Jsme na tom sice lépe, ale stálo by nás to ještě hodně sil! A proč bojovat tam, kde se dá vyhrát jiným způsobem?“ Elrohir přecházel po otcově pracovně jako podrážděný lev v kleci. „Vyhráli bychom!“ Elrond si v duchu povzdechl. S jeho starším synem byl vždycky jeden problém a tím byla jeho ohnivá povaha! Nikdy se nevzdával a to ani v případě, že neměl naději na úspěch. Elrond občas litoval, že jeho prvorozeným nebyl Elladan! „Jistě, ale kolik životů by nás to stálo?“ otázal se Elrond na oko klidně, ale uvnitř měl sto chutí Elrohira praštit a vtlouct tak do něj aspoň trochu rozumu. „Ale zrovna s lidskou ženou, otče?!“ Elrohir se ani nenamáhal skrýt své pohrdání. „S žádným elfským královstvím, bohužel, momentálně nejsme ve válce!“ neudržel se Elrond a odsekl mu ostře. Elfský princ se zamračil a nebyl to vskutku pěkný pohled. „Otče, tohle celé je nesmysl! Nejsem typ pro manželství!“ Bylo znát, že se ze všech sil snaží uklidnit. Trochu se mu to povedlo a dokonce si zase sedl. Elrond to ocenil laskavým úsměvem. Tušil, co mu to dalo práce. „Podívej, neznám manželství, které by se uzavřelo z lásky! Já vaši matku viděl poprvé v den naší svatby a docela nám to spolu klapalo!“ pokusil se ho potěšit, ale nepodařilo se mu to. „To je výborné, takže mám vlastně štěstí, že ji uvidím o celý týden dřív, ne?“ Elrohir obrátil oči v sloup. „Ve své podstatě ano, synu!“ přikývl Elrond, který se už ani nepokoušel nastínit svému synovi další výhody tohoto svazku. Třeba tu, že jeho budoucí manželka je smrtelná. A co je těch pár let v porovnání s věčností, ne? „Dobře!“ zavrčel Elrohir. „Ožením se s ní, ale to je taky všechno! A doufám, že jí vykážeš pokoje co nejdál ode mě!“ Elrond zavrtěl hlavou. „To tedy ne, synu! Vaše manželství možná bude jen formální, ale bude to tvoje žena! A ty se k ní také podle toho budeš chovat! Bude mít pokoje sousedící s tvými přesně podle etikety! Jak si ten zbytek určíte, je jen na vás dvou, ale ty ji budeš respektovat! A ona tebe taky! Je to koneckonců dobře vychovaná dívka!“ Elrond si přísně měřil svého syna a modlil se k Valar, aby Elrohir přestal dělat potíže. Dovedl si docela živě představit scénu, při které vlečou vzpouzejícího se Elrohira k oltáři! Napadal ho jediný Elf, který by toho byl fyzicky schopen, a tím byl Glorfindel, velitel imladrijských sil. Nicméně, se při té myšlence otřásl. Nepochyboval o tom, že by to byla ostuda, která by neměla v dějinách Imladris obdoby. A když se mu před očima objevil zápis, který by Erestor jistě s potěšením udělal do kroniky, tak na něj šly mrákoty. „Jak si přeješ, otče!“ Elrohir zaskřípal zuby. „Dokonce si s ní i zatančím, abys měl radost!“ S tímto prohlášením se zvedl ze židle a s hlasitým prásknutím dveří opustil místnost.
Erestor tu bouřlivou debatu sledoval s léty získaným klidem. Byl Elrondovým rádcem od založení Imladris a viděl vyrůstat oba jeho syny i dceru. „Vzal to docela klidně, že?“ prohodil neutrálně ke svému vládci, který si jen odevzdaně povzdychl. „A ostatně myslím, že lady Markétu vyhlídka na svatební tanec, vlastně jakýkoliv tanec, moc nepotěší!“ dodal zamyšleně. „Jak to?“ Elrond po něm podezřívavě loupl okem. „Řekněme, že lady Markéta není právě typickým příkladem lidské ženy …“ Erestor váhal. Měl mu říct všechno, co se dozvěděl od svých špehů? „Erestore, ven s tím! Co je s ní v nepořádku? Má snad velké nohy? Nebo jí odstávají uši?“ Imladrijský rádce se pobaveně usmál. „Nic takového! I když ani její vzhled neodpovídá ideálu krásy lidí a tím méně Elfů, spíše jsem měl na mysli její záliby a vystupování. Podle mých zpráv je … příliš svobodomyslná! A má pěkně prořízlá ústa! Řekl bych, že její otec ani nedoufal, že se mu ji vůbec kdy podaří provdat, natož za tak výhodných podmínek!“
Elrond mu naslouchal s rostoucím zděšením. Elrohir se sám podobal bouři a jestli jeho nastávající byla podobně ohnivého temperamentu, tak to mohlo skončit katastrofou! „Snažíš se mi říct, že lady Markéta je …“ odmlčel se, protože nedokázal nalézt žádné vhodné slovo. Erestor zřejmě odhadl důvod jeho rozpaků a ochotně mu pomohl. „Nevychovaná? To rozhodně ne, Elronde, etiketu ovládá zcela bezchybně! Jen se jí moc často neřídí a rozhodně se nebojí nahlas říkat své názory a pokud se domnívá, že se někdo mýlí, tak si za svým stojí, i kdyby si tím proti sobě poštvala všechny ve svém okolí. Také jsem slyšel, že má výborné znalosti v oblasti léčitelství a ovládá několik jazyků!“ Elronda napadlo, že jestli je to pravda, tak v tomto ohledu předčí svého budoucího muže, který se domníval, že každý na celé Ardě porozumí špičce meče přitisknuté na prsa, ale nechal si to raději pro sebe. „A prý také hraje skvěle šachy!“ dodal Erestor mimochodem. „Opravdu?“ Vládce Imladris zbystřil. Šachy byly jeho velkou vášní. Dokázal je hrát celé hodiny. A jen zřídkakdy prohrával.