Pod imladrijskou hvězdou

Kapitola 3: První setkání snoubenců .... Přeskočí jiskra?
» autorka: erestor
Elrohir stál spolu s otcem a bratrem na kryté verandě a očekával příjezd své budoucí ženy. Branou projela skupina jezdců, kteří doprovázeli kočáry. Hosté zastavili a rozhostilo se napjaté ticho. Starší princ se tvářil, jako by se ho nijak netýkalo, a pozorně zkoumal oblohu. „Elrohire!“ Teprve po otcově ostrém syknutí pomalu vykročil, aby pomohl své nastávající vystoupit. Galantně otevřel dvířka a ztuhl. Uvnitř nikdo nebyl! Tázavě se obrátil ke svému otci. Ani Elrond si s nastalou situací nevěděl rady. Očekával, že jeho budoucí snacha přijede jako každá slušně vychovaná dívka. Přísně pohlédl na velitele doprovodné skupiny. „Kde je lady Markéta?“ otázal se ho ostře, leč od něj se mu odpovědi nedostalo. Jeden z jezdců předjel a seskočil na zem. Byl mnohem menší než jeho druzi. Elrond odhadoval, že by stojícímu muži dosahoval sotva k ramenům. A taky byl docela drobný. Něco ho napadlo a jeho podezření se za několik vteřin potvrdilo. „Tady jsem, lorde Elronde!“ Voják si sejmul kápi a ukázala se dívčí tvář. „Omlouvám se za ten zmatek, ale nerada trávím dlouhé hodiny v kočáře!“
Elfský lord se rychle vzpamatoval z překvapení. „Vítej v Imladris, Markéto!“ Rozhodl se vynechat oslovení dle protokolu, vždyť se ta dívka měla za necelý týden stát jeho příbuznou! „Dovol, abych ti představil lorda Elrohira, tvého snoubence!“ Gestem přivolal opodál stojícího syna, který se zjevnou neochotou poslechl. „Vítám tě tu, paní!“ pronesl bez nadšení povinnou frázi. Zůstal při formálním oslovení, protože nijak netoužil, aby mezi nimi zavládla přílišná důvěrnost či přátelství. „Děkuji ti, pane!“ odpověděla mu klidně, ale pak se ihned zahleděla na jeho otce. „Děkuji i vám, lorde Elronde, za milé přivítání!“
Elladan se lehce zamračil. Neuniklo mu, jak ta dívka okázale ignorovala jeho bratra. A byl si jist, že to neuniklo nikomu, kdo byl v té chvíli na nádvoří. A to se mu nelíbilo. Ano, ani z Elrohira nevyzařovalo nadšení nad jejím příjezdem, ale to bylo něco jiného. Byl to muž a mohl si proto dovolit více než ona. Zvláště ona, neboť tady nebyla ničím jiným než pouhým rukojmím. A jako taková si nesměla dovolit provokovat! Byť by byla i trochu v právu.
Elrond se trochu křečovitě pousmál. Ani jemu se nelíbilo, jak se k sobě ti dva chovali. Zcela objektivně však uznával, že to začal Elrohir a bylo jen správné, když ho Markéta zpražila. Nicméně, se domníval, že takovéto projevy nevole patří do soukromí. Rozhodně se neměly odehrávat na veřejnosti! „Také bych ti rád představil tvou komornou.“ Pokynul jedné Elfce, která k nim ostýchavě přistoupila. „Paní!“ sklonila hlavu v uctivém pozdravu. „To je Ariana! Doprovodí tě do komnat a postará se o vše, co budeš potřebovat! Také dohlédne na vybalení tvých věcí! Až se osvěžíš a odpočineš si, tak tě očekávám ve své pracovně!“ Markéta nevypadala právě potěšeně, ale neodvážila se protestovat. „Jak si přejete, lorde Elronde!“ hlesla pokorně. Elrond přikývl a gestem ji propustil. „Pojďte se mnou, prosím, paní!“ Markéta se poslušně vydala za svojí komornou.
Elrondovi synové se přidali ke svému otci. „To je vrchol, otče!“ Elrohir se ani nenamáhal krotit svůj hněv. „Mlč!“ Elrond ho přísně okřikl. „Do mé pracovny! Hned!“ Nepřál si probírat jeho nevhodné chování zrovna tady. „Elrohir má pravdu, otče! Její drzost byla do očí bijící!“ Elladan přispěchal bratrovi na pomoc. „Nepleť se do věcí, které se tě nijak netýkají!“ Elrond se tvrdě zadíval na svého druhorozeného. Za okamžik všichni tři zmizeli v paláci.
Glorfindel se pohodlně opíral o kmen mohutného dubu a se zájmem z jeho stínu pozoroval scénu, která se odehrávala před ním. A neušlo mu nic. Ani Elrohirovo zpočátku velmi sebevědomé vystupování, ani to jak ho jeho budoucí žena odkázala do patřičných mezích. A dobře si všiml i toho, jak se to celé nelíbilo Elrondovi. Vládce Imladris byl poněkud konzervativní a neměl rád veřejné projevy citů. „Zajímavé, není-liž pravda?“ Po boku se mu objevil Erestor. „To ano! A řekl bych, že to bude ještě zajímavější!“ Glorfindel se pobaveně ušklíbl.
Elrond se usadil za svým stolem a Elrohir si sedl naproti němu. „Choval jsi se nemožně!“ pronesl ostře. „Nevím, o čem to hovoříš, otče?“ hrál si Elrohir na nechápavého. „Dobře to víš! A vůbec se jí nedivím, abys věděl!“ Elrohir se zachmuřil. „Takže to schvaluješ?“ otázal se téměř šokovaně. „Ne! Ale zasloužil sis to! Avšak doufám, že se to již nebude opakovat!“ Elrond tvrdě hleděl na svého syna. Nechtěl se mu plést do manželského života, ale také nechtěl, aby řešili svoje problémy přede všemi. A z vlastní zkušenosti věděl, jak ledový dokáže být vnucený svazek. Ale i tak se dá zachovat dekorum.
Tipů: 5
» 19.01.12
» komentářů: 3
» čteno: 1033(9)
» posláno: 0


» 21.01.2012 - 12:42
Jé to je krásný.... Ta holka mu dá ještě zabrat.
» 22.01.2012 - 16:50
... lasička :-D ... tvrdohlavej beran ... to bude ještě fičák :-D
» 15.05.2012 - 12:59
Docela bych ocenila popis Markéty, abychom se dozvěděli, jestli je opravdu tak "nehezká" :D... jinak se nám to začíná pěkně rozjíždět a já osobně trochu doufám, že Glorfindel bude mít ještě co říct (neboť mi neunikly sympatie, které k sobě on a Elrond v Silmarillionu chovali, ehm ehm :D) ... moc pěkné! :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.