VÍLY, PRINCEZNY, RYTÍŘI A DRACI

Od dubna, kdy jsem skoro spadla do obří stopy svého ženství, se toho hodně stalo. Hodně jsem se naučila při rozeznávání i těch nejmenších stop. Změnila jsem se a zkrásněla.... jako bych znovu vyrostla. Jenže tentokrát to vidím jenom já. Já a možná zrcadlo, které občas blahoskloně tvrdí: "ty, má královno, jsi nejkrásnější."
Uvědomuji si, i když ne každý den, že jsem svou vlastní Bohyní. Být ženou je pro mě pochopením, nasloucháním a sdílením. Symbolikou, která mi propujčuje moc víl i čarodějek. Ne nejsem princezna na to jsem moc zmlsaná divokou přírodou. Možností letět s větrem o závod z kopce dolů, nebo protančit se ulicí. Možností ve dne stát pod hvězdnou oblohou a mlčet.
Proč to? Pro ten pocit kouzelné volnosti a svobody. Můj svět je i nebe plné hvězd, plné smyslu i chaosu zároveň.Vždyť i květiny mají své vlastní rozmary. Krásně to popsal třeba Exupery.
Jsem ráda, že nemusím čekat ve věži hlídané drakem. Jsem ráda, že se nenechám spoutávat imaginárními zdmi a hrady, čekat na imaginární prince, kteří přijedou na dracích svých tužeb. Protože mé sny jsou jako třepotavý motýli a princi raději drží opratě pevně v rukou. Jsem ráda, že o mě nepropukají boje, protože ten, který mě zaujal, by mohl být zabit. Můj život si mohu vymyslet jen já. A proč ho vymýšlet, když ho mohu žít..?
Jsem žena, bohyně, víla i čarodějka. Mám moc omotat si draka kolem prstu. Mám moc upoutat tě, aniž by jsi věděl proč.