VÍLY, PRINCEZNY, RYTÍŘI A DRACI
aneb stopy mého ztraceného ženství II.
» autorka: Toulavá |
Od dubna, kdy jsem skoro spadla do obří stopy svého ženství, se toho hodně stalo. Hodně jsem se naučila při rozeznávání i těch nejmenších stop. Změnila jsem se a zkrásněla.... jako bych znovu vyrostla. Jenže tentokrát to vidím jenom já. Já a možná zrcadlo, které občas blahoskloně tvrdí: "ty, má královno, jsi nejkrásnější."
Uvědomuji si, i když ne každý den, že jsem svou vlastní Bohyní. Být ženou je pro mě pochopením, nasloucháním a sdílením. Symbolikou, která mi propujčuje moc víl i čarodějek. Ne nejsem princezna na to jsem moc zmlsaná divokou přírodou. Možností letět s větrem o závod z kopce dolů, nebo protančit se ulicí. Možností ve dne stát pod hvězdnou oblohou a mlčet.
Proč to? Pro ten pocit kouzelné volnosti a svobody. Můj svět je i nebe plné hvězd, plné smyslu i chaosu zároveň.Vždyť i květiny mají své vlastní rozmary. Krásně to popsal třeba Exupery.
Jsem ráda, že nemusím čekat ve věži hlídané drakem. Jsem ráda, že se nenechám spoutávat imaginárními zdmi a hrady, čekat na imaginární prince, kteří přijedou na dracích svých tužeb. Protože mé sny jsou jako třepotavý motýli a princi raději drží opratě pevně v rukou. Jsem ráda, že o mě nepropukají boje, protože ten, který mě zaujal, by mohl být zabit. Můj život si mohu vymyslet jen já. A proč ho vymýšlet, když ho mohu žít..?
Jsem žena, bohyně, víla i čarodějka. Mám moc omotat si draka kolem prstu. Mám moc upoutat tě, aniž by jsi věděl proč.
Uvědomuji si, i když ne každý den, že jsem svou vlastní Bohyní. Být ženou je pro mě pochopením, nasloucháním a sdílením. Symbolikou, která mi propujčuje moc víl i čarodějek. Ne nejsem princezna na to jsem moc zmlsaná divokou přírodou. Možností letět s větrem o závod z kopce dolů, nebo protančit se ulicí. Možností ve dne stát pod hvězdnou oblohou a mlčet.
Proč to? Pro ten pocit kouzelné volnosti a svobody. Můj svět je i nebe plné hvězd, plné smyslu i chaosu zároveň.Vždyť i květiny mají své vlastní rozmary. Krásně to popsal třeba Exupery.
Jsem ráda, že nemusím čekat ve věži hlídané drakem. Jsem ráda, že se nenechám spoutávat imaginárními zdmi a hrady, čekat na imaginární prince, kteří přijedou na dracích svých tužeb. Protože mé sny jsou jako třepotavý motýli a princi raději drží opratě pevně v rukou. Jsem ráda, že o mě nepropukají boje, protože ten, který mě zaujal, by mohl být zabit. Můj život si mohu vymyslet jen já. A proč ho vymýšlet, když ho mohu žít..?
Jsem žena, bohyně, víla i čarodějka. Mám moc omotat si draka kolem prstu. Mám moc upoutat tě, aniž by jsi věděl proč.
Tipů: 17
» 06.12.11
» komentářů: 11
» čteno: 1143(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.12.2011 - 13:26

Princezna luk,květů,strání..plna velkých odhodlání..silná,krásná,citlivá a moudrá,nezpoutaná jak hřebců duše někdy prší jindy suše pokaždé však modravá..to je přece..Toulavá:)
» 13.05.2012 - 13:40

Občas mám pocit, že bych raději byla mužem. Raději mít tu moc sevřít meč a bít se za sebe i za ostatní, tak jak to dělají oni. A pak si uvědomím, že zásady, na kterých to stojí, jsou vymyšlené lidmi. A že je ta nejsnadnější věc je překročit a zapomenout na ně. Proč bych i já nemohla bojovat za sebe? Proč bych měla jen čekat, až to udělají ti druzí? A navíc - máš pravdu - ženy vždy měly k čarování přirozeně blíž, že? :) ... takže vlastně není nač si stěžovat, naopak je být na co hrdá, pokud na to mám sílu. Já jsem já a tak to bude...
Moc pěkné zamyšlení.
Moc pěkné zamyšlení.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Stopy Mého ztraceného ženství | Následující: a pak že.....