Zhovadění

Radek byl fakt naštvanej. Seděl zaražený do křesla a trucoval. Ruce měl založené křížem a bylo mu fuk, že na křesle spíš leží, než sedí. Kamarádíčci mají pravdu, je z něj podpantoflák. Zase ustoupil manželce. Dana se chtěla koukat na Deník Bridget Jonesové, tak se na něj dívá. Je spokojená. Tlačí do sebe jogurt a myslí si, že obsahuje 0% tuku. To víš, že jo. Jsi tak naivní. Já se chtěl koukat na Vlka! Radek nadával jen v duchu. V realitě nedokázal na Danu zvýšit hlas. Místo skvělého hororu s démonickým Jackem Nicholsonem se teď dívá na obrovité kalhotky přitloustlé Bridget. Místo toho aby viděl, jak se Nicholson změní ve vlka, sleduje přeměnu Jonesové z tlusté blbky na hubenou blbku. A Dana to přímo žere. Kdyby si z ní alespoň trochu vzala příklad a taky zhubla.
„To bylo srandovní, viděl si to?“ ptala se jeho vysmátá žena.
„Hmm, to teda bylo,“ zavrčel.
„Ty máš zase náladu. Nechápu, co se ti na tom nelíbí.“
Není to zas tak špatné, ale on chce horor! Konečně jeden večer, kdy se bude moci kouknout na jeho oblíbený žánr. Chce vidět tajemno, tmu, krev a trochu se bát. Radek miluje tu atmosféru, kdy neví, co a kdy vyskočí zpoza rohu. Fascinují ho monstra. Zajímají ho vlkodlaci a upíři. Ale ne ti ze Stmívání. Ti praví, zlý a krvelační. Paradoxně je Stmívání jediný film, který mu Dana nabídla ke shlédnutí se slov: „Tak jednou na tebe dám a podíváme se na pořádný horor. Ženský v práci říkali, že je to krásný film.“
To určitě.
Bridget skončila. Jde se spát.

Radek se probudil zpocený. Kolem panovala tma a někde nedaleko se mrouskaly kočky. Oddychoval jako po pětikilometrovém běhu a snažil se rozpomenout na sen, který ho tak vystrašil.
Ne, nejde to. Nevzpomene si.
Byl v něm vlk, to věděl. Taky ho děsilo, že věděl o tom kousnutí. Jasně! A potom se přeměnil v Jacka Nicholsona! Vzpomněl si tedy na celý sen a opět usnul.

Slunečný den jako stvořený pro vodní hrátky. To by ovšem musel mít Radek rád vodu. Neměl. Ale protože je dobrý manžel a jeho Dana vodu miluje, šel s ní na přírodní koupaliště „Pichlák“.
Už když vyšli z domu, pocítil neblahé tušení. Něco se stane.
Stále se mu, kdo ví proč, v hlavě promítal ten sen. A ač to bylo bizarní, dnes se bál světla. Slunce paprsky propichovalo každého, kdo chtěl zůstat doma a tak k „Pichláku“ mířily doslova davy lidí, toužících po koupání.
„Jsi nějaký nervózní,“ postěžovala si Dana, protože Radek za celou cestu zatím nepromluvil ani slovo.
„Promiň, nemám rád tolik lidí pohromadě,“ řekl Radek a sledoval masu těl proudících k vodě.
Jezero mělo špinavou vodu, občas nějaká ta řasa a sotva vyhovovalo předpisům, ale široko daleko nebylo žádné jiné místo na koupání. „Pichlák“ byl velký jako dvě fotbalová hřiště. Po vykácených stromech okolo vody, zůstaly pařezy a u příjezdové cesty stálo několik prodejců piva, klobás nebo zmrzliny.
Dana šla rychle, těšila se. Radek cítil napětí. Jasně modrá obloha vypadala zlovolně a horko zatemňovalo mozek.
„Co myslíš támhle? U toho keře. To by mohlo být dobré místo, co říkáš?“
„Jasně, zlato, proč ne,“ odpověděl trochu malátně Radek.
„Co je to s tebou? Potíš se jako bys byl nemocný. Nechceš jít domů?“
Radek by rád šel, ale nechtěl Danu zklamat, těšila se, že si zaplave.
„Ne, to je dobrý.“
Manželka mu podala láhev s vodou. Napil se. Líp mu však nebylo.
Napjatě sledoval okolí. Desítky lidí v pohybu. Jedni se drali k vodě, druzí naopak z vody právě vylézali. Na vlnkách se pohupovalo množství nafukovacích matrací a plavců bylo tolik, že občas jeden do druhého narazili.
Bylo nehorázné horko.
„Jdu do vody. Jdeš se mnou?“ zeptala se Dana.
Radek jen zavrtěl hlavou, že opravdu ne. Sledoval pozadí své manželky, které se vzdalovalo, a říkal si, že ještě před pár lety na něm nebyl jediný náznak celulitidy. Ale co, důležité je, že se stále milují.
Vedro si bralo z Radka jednu kapku potu za druhou. Možná by měl jít na chvíli do vody. Pár temp tam a pár zase zpět. Jen se tak lehce osvěžit. Jenže je tam tolik lidí. Plácají se tam jak blázni.
Zaslechl bzučení a tak se začal kolem sebe ohánět. Blbá moucha.
Napil se a stále nespouštěl Danu z očí. Byla už dvacet metrů od břehu.

Konečně se jeho manželka vrátila zpět na břeh. Cítil se upečený a znuděný.
„Jak sis zaplavala?“ zeptal se.
„Ale jo, dobrý. Jen těch lidí je tu moc. A voda je jako kafé.“
Podal jí vodu a ručníkem utřel další várku potu.
„Trochu oschnu a půjdeme,“ řekla a usmála se na něj.
Miloval její úsměv. Ten se za ty léta vůbec nezměnil. Pořád ho dokáže dostat.
Do zad zafoukal studený vítr. Otřásl se a otočil za sebe. Z dálky se oblohou přibližovaly těžké černé mraky.
„Bude bouřka a to docela brzo,“ řekl.
„Teda, to vypadá na pořádnou průtrž,“ souhlasila Dana a začala se oblékat.
Mrak zpozorovali i další návštěvníci koupaliště a ve vodě za chvilku nebyl už nikdo.
„Aauu!“ vykřikl Radek a pleskl si do levého ramene. Něco zabil. Podíval se na dlaň a spatřil v ní rozmáčknuté hovado. Bylo překvapivě velké, skoro čtyři centimetry.
Na vteřinku se mu zatemnilo před očima. Cítil, že se něco stalo. Rána ho pálila a bolela.
„Ukaž mi to bodnutí,“ zajímala se Dana.
Radek natočil rameno směrem k ní. „Je to jen kousanec od hovada.“
„Hmm, ale docela veliké.“
Rána mu trochu natékala.
Při zpáteční cestě domů, byla už obloha úplně zatažená, a i když hodiny ukazovaly teprve půl třetí odpoledne, setmělo se a hodně ochladilo.
Celou cestu zpět myslel na to kousnutí. Rána ho svědila a tak se pořád škrábal. Dana ho napomínala, ale to nutkání bylo silnější. Radek měl špatný pocit. Z celého dne. Bylo jasné, že se něco stane. To hovadské bodnutí bylo podivné a chvilkové zatemnění ještě více.
Dana mu už hodně nateklou ránu potřela octem a uvařila čaj. Šla udělat i něco k snědku. Radek se zatím díval z okna ven. Nic víc dělat nemohl, protože vypnuli proud. Poprvé zahřmělo, vzápětí se zablesklo a začal drtivý déšť. Něco takového nikdy předtím neviděl. Jako by někdo na zem vypustil najednou ohromnou vodní nádrž. Rámus, který déšť a hromy vyvolaly, byl ohlušující.
Dana udělala jen obloženou mísu. Vařit při svíčkách nechtěla.
Bouře neutichala. Šli s Danou brzo do postele. Co jiného taky mohli dělat. Třeba už se jim konečně podaří zplodit potomka, po kterém oba už dlouho touží.

Radek se probudil zpocený. Kolem panovala tma a venku stále hřmělo a blesky připomínaly dychtivé novináře s fotoaparáty. Zdálo se mu o tom hovadu, co ho kouslo. Ve snu mělo obrovská kusadla a oči. Sáhl si na postižené rameno. Na něm mu vyrostlo prakticky druhé. Rána ohromně natekla a stále bolela. Stejně jako Radkova hlava. Vstal. Měl ohromnou žízeň. Zapálil svíčku a zamířil do kuchyně. V hlavě mu hučelo a každé zablesknutí příšerně dráždilo oči.
Otevřel ledničku a její světlo zapříčinilo, že se Radek skácel na zem. Zavřel oči a poslepu nahmatal láhev vody. Vyndal ji ven a ledničku zabouchl.
Vodu vypil na ex a stejně neměl dost. Něco se dělo. Cítil to. Kousnutí příšerně svědilo a ta žízeň. Začal pít z vodovodu. Jedna sklenka, druhá, třetí. Stále neměl dost. A pak dostal křeč. Sesunul se k zemi a svíjel se v agónii.
Tak to vždycky bývá při přeměně, zaznělo mu v mozku. Byl to jeh hlas, jeho myšlenka. To kousnutí od hovada opravdu nebylo obyčejné. Křeče nepolevili a on bolestí omdlel.

Když Dana našla druhý den ráno svého muže ležet v kuchyni s prázdnou flaškou od perlivé vody, nevěděla, co si má myslet. Byla v šoku.
„Vstávej Radku! Co tu proboha děláš?“
Radek otevřel oči a posadil se. Promnul si oči a podíval se na svou milovanou ženu.
„Jsem se potřeboval trochenc vyspat no.“
„Ale proboha proč tady?“
„Hrozně si chrápala, haha.“
Radek se začal příšerně smát.
Dana pocítila vztek. On se jí vysmívá. A k čertu, vždyť se chová úplně idiotsky.
„Chováš se jak nějaký blázen. Co ta flaška?“
„To bys nevěřila, měl jsem úplně tu největší žízeň na světě,“ řekl Radek a vstal. Ani nyní se nepřestával bohulibě usmívat.
„Připadáš mi nějaký divný.“
„Opravdu? Tak to máš blbý. Teďka uhni, jdu se vychcat.“
Dana opravdu uhnula a byla naprosto vyvedená z míry. Dívala se do země a chtělo se jí plakat. Dělá si z ní snad Radek srandu? Je to nějaká podivná hra? Možná, že se s kamarády o něco vsadil. Sázka o pivo a panáka. Bude se jeden den chovat jako naprostý blbec a vyhraje vodku.
Radek se cítil hodně divně. Samotného ho zaráželo, jak mluví. Ale nemůže si pomoci. Umyl si ruce a šel opět do kuchyně. Dana se na něj dívala jako na cizince. Pokusil se o normální úsměv. Místo toho na ní vyplázl jazyk.
Vzdechla.
„O co se snažíš? Naštvat mě?“
„Ne, to bych si nedovolil.“ Jeho hlas zněl hodně ironicky. V duchu zaklel. Takhle to neměl říct.
„Půjdu nakoupit. Doufám, že až se vrátím, budeš se už chovat normálně.“
„Snad mi alespoň uděláš snídani, ne?“ vybafl na Danu.
„Ne, neudělám. Chováš se jak hovado. A těm já snídaně nedělám.“
Nazula si boty a vzala bundu. A odešla.
Radek přemýšlel.
Aby se nechoval jak hovado, když ho včera jedno kouslo. Zasmál se sám sobě. Opravdu tomu věří. Je z něho hovadodlak.

Dana se bála zpět domů. Šok z Radkovy proměny jí stále neopustil. Jestli takový bude i dál, tak od něj odejde. I přesto, že ho nade vše miluje.
Otevřela dveře a ihned hledala Radka. Seděl v obývacím pokoji, rozvalený na gauči a cpal do sebe brambůrky. Přitom mu vůbec nevadilo, že jich více spadne na zem než do pusy. Díval se na nějakou blbost v televizi a Dana byla vzteky bez sebe.
„Takže furt trváš na tom, že se budeš chovat jako prase?!“
„Jako hovado, nepleť si to prosím,“ řekl ležérně.
Dana mlčela. Stála před Radkem a dívala se na něj. Pravdu to jen nehraje?
„Co kdybychom si pěkně zašukali?“ zeptal se najednou a olízl si rty.
Dana měla pocit, že každou chvíli exploduje. Šukat?! To nikdy neřekl, vždycky se milovali, žádný šukání, ale milování! Ne, nehraje to. Prostě mu ruplo v bedně. Ze dne na den. Jak je to jen možné?
Zazvonil zvonek.
Lekla se, protože si vzpomněla, že mají dnes přijít na návštěvu jejich přátelé Dušan a Lenka.
„Kdo to může být?“
„Lenka s Dušanem. Koukej se chovat slušně. Až odejdou, pořádně si promluvíme,“ povídala Dana a přitom výhružně před Radkem gestikulovala ukazováčkem.
„Dobře, slibuju, že se budu chovat jako pravý gentleman.“
Dana šla otevřít hostům. Radkův tón slibující poslušnost jí však nepřesvědčil.
Dušan byl vysoký chlap s širokými rameny, pečlivě střiženými vousy a dobrým srdcem. Jeho přítelkyně Lenka měla pár kil navíc, ale dokázala zaujmout krásným úsměvem a hodnou povahou.
Dana se snažila být příjemná. Ihned šla postavit na kávu a nabídla nějaké sušenky.
„Ahoj,“ pozdravil Dušan Radka.
„Nazdar, pojďte si sednout.“
Dana poslouchala, co manžel říká. Zatím si mohla oddechnout. Mluvil vcelku normálně.
Lenka jí zatím zásobovala otázkami. „Jak se máš? Co děláš? A jak vám to klape?“
Dana odpovídala stroze: „Jde to. Furt to samé. Dobře, dík za optání.“
Konečně mohla jít odnést kávu a sušenky do obýváku. Sedla si vedle Radka a nespouštěla z něho oči. Snaží se, napadalo ji.
Lenka se usmívala, Dušan chroupal sušenky.
Počáteční obvyklá konverzace, začala Radka nudit. Dana nebyla v pohodě a on měl opět strašnou žízeň. Vstal a šel si pro vodu. Celou láhev opět vypil. Hlasitě si krkl. Hosté to samozřejmě slyšeli a neubránili se překvapeným pohledům.
Radek se vrátil a spokojeně pravil: „Chlastám vodu celý den, tak teď musí zase ven. Jdu se vychcat.“
Dana zrudla.
„Už od včerejška mu není dobře a bolí ho hlava. Omlouvám se za něj.“
„V pořádku,“ řekl nejistě Dušan.
Radek chtěl evidentně mluvit stále. Vrátil se z wc a usmíval se jak sluníčko.
„Dušane, že se jednou pořádně nevoholíš. Já se ti divím, vypadáš jako hastroš.“
Dana nenápadně dupla Radkovi na nohu.
„Co blbneš?“ ohradil se na ní. „Lenko, neztloustla si zase? Začínáš mi připomínat ty Japonské zápasníky. Jak se jenom jmenují?“
Dušan se zvedl. Lenka zčervenala a bylo vidět, že se jí to dotklo.
„Myslím, že půjdeme,“ řekl rázně Dušan.
„Omlouvám se, strašně moc. Nemyslel to tak,“ snažila se hasit situaci Dana.
„Sumó! Jasně přesně toho mi připomínáš,“ usmíval se Radek.
Dušan popošel k Radkovi a střihl mu jednu facku. Poté s Lenkou rychle odešli.
Dana plakala.
Radek se smál.
Daně připadalo, že se jí to jenom zdá.
Radkovi to přišlo nesmyslné. Jeden vtípek a oni se urazí.
Dana šla k Radkovi a vlepila mu ještě silnější facku než Dušan.
Radek se pousmál. To mě teď budou fackovat všichni?

A opravdu ho všichni fackovali.
V práci. Na ulici, když urážel staré lidi, obézní ženy, homosexuály, ošklivé psy a hloupé policisty. Nafackováno dostával i v hospodě. Taky na úřadech, u holiče, na fotbale, u zubaře, v restauraci, od hajzlbáby na veřejném wc.

Dana ho stále nedokázala opustit. Milovala ho. Snažila se ho napravit. Ale z hovada těžko uděláte inteligenta.
Dana svého muže pochopila až poté, co jí v temném parku za úplňku, při cestě z práce pokousala zdivočelá kráva. Pak jejich soužití opět dostávalo smysl. Vždyť jen úplná kráva vydrží s takovým hovadem.