Stěhování

bohužel, čerstvý zážitek...
» autor: G.P.
Stojím uprostřed vybydleného bytu a s pocitem marnosti se rozhlížím po otlučených zdech. Vedle mne osmdesátiletá stařenka – věchýtek:
„Víte, já se sem budu stěhovat. Ten starý byt je moc drahý a po smrti manžela už to prostě nemůžu platit. Jdu do menšího. Pane mistr, na kolik to tak vyjde?“

„Co myslíte, to stěhování, nebo opravy?“, snažím se oddálit okamžik verdiktu. V hlavě mi zatím naskakují cifry:
(Malování deset tisícovek i s materiálem, i když slevím, pod osm jít nemůžu, schovat dráty do krabic, otlouct obklad, natáhnout štuky, vytahat hmoždinky - a že jich tu je - zapravit díry, osadit svítidla, přebrousit parkety, pokusit se odstranit lepidlo ze starého lina, aby „nepropisovalo“ do nového, nebo do koberce, támhle chybí kus podlahy, tak to dodělat, nový koberec…a to stěhování. Kristepane, to bude aspoň padesát tisíc.)

Babička si zatím povídá pro sebe:
Tady to bude chtít ještě plyn, kdepak je anténa, panebože, oni neměli televizi? Tak kde je ta anténa. Jo, a telefon, kampak dám telefon…

A potom hned zas ke mně:
„Nebojte se, já mám našetřeno. Klidně do toho vrazím deset tisíc, panečku!“

Deset tisíc?!? Jo, kde jsou ty doby, kdy tohle byly peníze. Babka si myslí, bůhví co nemá a přitom za ty peníze pomalu ani nevymaluje… Co jí na to mám říct???

„No, víte, paní…eeeee…když spočítáme metry na vymalování, tak to máme…padesát tři…plus…šestnáct…aaa…třicet osm…a ještěěěě…nooo…celkem… (zaokrouhluji směrem dolů)… dvě stě metrů čtverečních na vymalování, to jeeee…sedm tisíc i s materiálem…Broušení parket – víte, brusku si musím půjčit a to je drahé – noooo…tam se vejdeme do pěti tisícovek i s lakem…ten obklad, to je dva a půl metru, tak odsekání dva tisíce a omítka, štuky…celkem tak tři a půl…ty krabičky, světla, koberec počítejte asi tři tisícovky, když koupíme ten laciný za sto šedesát pět korun metr… A ještě u vás rozebrat linku, přestěhovat nábytek, namontovat kuchyň, připojit…

Babička mě přeruší:

„No, já jsem si to myslela, ale nebojte se, dvacet tisícovek dohromady dám!“, usmívá se lišácky. Ať vidím, že myslela na všechno, „a nezapomeňte, že se sem musí taky někam vejít ten klavír, co mám doma!“.

Krve by se ve mně nedořezal. Proboha! Ještě klavír?!?
„To myslíte jako piáno?“

„Ne, klavír, křídlo. Ale nebojte se ono je to takové to menší, stará vídeňská práce, to půjde dobře…“

A zase ten spokojený úsměv.

Kalkulačka v hlavě zvoní na poplach a ve vrásčité tváři září dvě mladé oči uprostřed stříbrného věnečku vlasů:
„Tak co, pane mistr, kolik si mám připravit?“

Rezignoval jsem a opatrně povídám:
„No, ještě si to promyslete a potom zavolejte, snad se do těch dvaceti vejdeme.“
Houby vejdeme, co to děláš? Na charitu vážně není vhodná doba! Podívej se na svůj účet, ty moulo!!!

„No, tak to jste hodnej. Děkuju. Já určitě zavolám.“

***
Odcházím a cítím v zádech její pohled. V něm je všechno – vděk, strach ze změny, obavy z budoucnosti, víra v moje zázračné schopnosti udělat z prdu kuličku a zároveň i víra v sílu vlastních úspor celých dvaceti tisíc korun českých…

***
A mě přibyla další vráska…
Tipů: 15
» 01.09.12
» komentářů: 13
» čteno: 1076(15)
» posláno: 0


» 01.09.2012 - 02:17
1
...kurňa Pavle, babičky mě mě dostávaj, žijou ještě v jinačím, vlídnějším světě...
...jak můžu, tak takovým lidem slevím, ale nájem z něčeho zaplatit musím - charita neuživí...
» 01.09.2012 - 02:20
1
čubík: Nojo, Čubajs, ale co s tím. Když se nepřestěhuje, nezaplatí nájem. Do toho bince jít nemůže, Když jí napočítám všechno, umře hlady a bude mi to splácet deset let... Tak prostě budu muset vydělat jinde a spoléhat na to, že se mi to přičte na nebeský účet...
» 01.09.2012 - 07:48
hmm..co napsat,že bych tu charitu,v rámci možností, dělala taky...máš ST a držím palce k tomu nebeskýmu účtu:-)..(jen doufám,že ti to spočtou ještě za hodně dlouho)
» 01.09.2012 - 07:55
krizekkk
Dávám st. :-)
» 01.09.2012 - 09:08
Máš ST. A nejen za charitu. Je to dobré.
» 01.09.2012 - 10:45
Ta babička je bývalá baletka, dodnes hodinu ráno cvičí kvůli páteři, je rovná a štíhlá jako proutek, statečná žena, znám ji roky... Ale letos, po smrti manžela, je zlomená... tam někde uvnitř v sobě. A do toho nereálné představy, jak píše Pavel.
Všichni tam jednou budeme - v tom stáří - kde budeme málo rozumět současnému, a budeme vděčni za každé pohlazení slovem, za skutečnou pomoc okolí... Šedostříbrný svět potřebuje od každého z nás trochu sluníčka... ale ne na úkor vlastního nebe, pak by nebylo z čeho dávat, to po nás nikdo nechce... Myslím, že by jí pomohla kalkulace černé na bílém, prostě fakta a návrh postupu... navržení priorit... Nebo - i ona má rodinu, tak ať jí prostě pomohou... Pavle, Ty jsi pro ni hodný Ferda Mravenec, práce všeho druhu, ale máš svou hodnotu a rodinu, kterou živíš. Nedělej ze sebe anděla, protože pak ďábel hýbe křížovkou Tvé cesty, a já nechci plakat na pařezu. Všechno má své hranice a řešení...
» 01.09.2012 - 21:23
a co tak ji říct pravdu ale taky udělat sbírku a složit se na těch zbylých x táců?
» 01.09.2012 - 23:40
Romana Šamanka LadyLoba: Dobrý nápad, Romčo, potíž je v tom, že je to každou chvíli něco podobného. To by chtělo takovou sbírku pomalu každých čtrnáct dnů (podobné zážitky mají i ostatní moji kolegové v branži). Chyba bude asi systémová, víš?
» 02.09.2012 - 12:57
...
stáří, nemá budoucnost
potvrzuje ona, systémová chyba :-(
» 02.09.2012 - 21:08
G.P.: nevím kde a jak skončím já - ale myslím si, že neexistoval systém, kde by to bylo lepší, řekla bych že v minulosti to bylo ještě horší, že teď je alespoň nějaký sociální systém.
Paní nemá děti, nemá přátelé ?
Třeba Vietnamci nemají pokud vím ve svém státě žádný soc.systém - nicméně o to víc tam drží rodiny dohromady.

Myslím si, že v každém systému existovali lidi, kt. si uvědomili, že si svou realitu utvářejí svým myšlením a dokázali si za každých okolností přitáhnout to co potřebovali (třeba paní si přitáhla takového anděla, jak jsi ty) a pak hodně lidí, kt. ještě nepochopili své lekce a cítí se obětmi sytému.

Třeba by bylo možné udělat nějakou seznamku - babička hledá svoji adoptivní rodinu - nějaká rodina se ji ujme a ona jim třeba na oplátku naučí děti chodit rovně a hrát na klavír - ale myslíš, že by opuštění dědečkové a babičky projevili o takovou seznamku zájem? A myslíš, že by se takové rodiny našli?
» 03.09.2012 - 00:07
Romana Šamanka LadyLoba: Bohužel s TEbou nemůžu souhlasit. Jestliže byl v minulosti (tedy v socialismu) poměrně slušně vybudovaný důchodový systém, jestliže byla vybudovaná síť pečovateských služeb, domů s pečovatelskou službou či domovů důchodců za - a to zdůazňuji - přijatelnou cenu, kterou mnohl zaplatit důchodce ze své penze, jestliže byl sociální a především solidární systém výpočtu nájmů, kdy i ten nejchudší důchodce prostě bydlel, tak dnes není nic takového a situace se ještě zhoršuje. Budu Ti odporovat - dnešní systém je zřejmě nejasociálnější v novodobé historii Česka, resp. Československa...

A k té seznamce - uvědom si, že tady hovoříme o lidech, který je pětasedmdesát, osmdesát let. Tihle lidé už se tak snadno neseznámí, nepřizpůsobí... Leckdy to není ani v jejich fyzických silách. To že paní cvičí každý den hodinu, neznamená,že by mohla např. předcvičovat - ona si cvičí doma v klidu...

Zapomeň na pana Kalouska a spol. a jejich hnusnou demagogii
» 04.09.2012 - 08:31
Je hezký myslet na svá zadní i přední kolečka, ale je čistá člověčina pochopit a pomoct. Já jsem ze stejného těsta***
» 22.09.2012 - 09:47
Udělat to té paní za dvacet je stejně hluboce nesystémové, jako udělat na ni sbírku. Zároveň je obojí hluboce lidské. Jestli si to zrovna ona zaslouží, nevím - neznám ji.
Ale státní správa velmi systematicky tlačí lidi do podobných situací, zbavuje se vlastní odpovědnosti a spoléhá na soucit druhých. S takovým postupem absolutně nesouhlasím.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Maluj | Následující: V pralese velkoměsta

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.