Věčné a vděčné téma.

Fejeton, který má více společného s básní Psí touha, než by se na první pohled zdálo.

Snaha byla.

Omlouvám se, ale tady jsem opravdu nevěděla kam to zařadit. Snad mi laskavý čtenář odpustí.

Pro ty, co se bojí jako já, i pro ty, co je to teprve čeká.

Jen si tiše naříkám...

Nejčastěji píši v ich-formě, takže mé příběhy nemusí být nutně mé :-).

Pro všechny budoucí "tchyně". Tedy opět převážně pro ženy. Příště to snad napravím :-).

ncd

Jeden fejeton ze šuplíku, snad se bude líbit

co je vlastně člověk ...

...aneb Dokud se zpívá...

co přinelo jedno rozespalé ráno ...

Tato úvaha, esej, fejeton je určena především básnířkám a žením, ale samozřejmě ji mohou číst i mužové. Je napsána z vlastní hlavy, srdce, já totiž někdy myslím dokonce i vlastní hlavou. :-) Nikde jsem nic podobmého nečetl a moje přítelkyně mi sdělila, že něco podobného dosud nečetla a neslyšela. Proto ji zde publikuji - pro ostatní k zamyšlení. Vznikla v době mého "celibátu", v době, kdy jsem žil íc jak 30 let bez ženy. Samota přináší časo své bohaté plody, básnířky a básníci. Nebojte se jí ! Esej má 6 stran A4, kdo si ji chce vytisknot a zaujal (a) jej, ať tak učiní a dá ji číst i svým přátelům a přítelkyním. Děkuji srdečně.