Spravedlnost

Slunce je už vysoko na obloze a mravenci se od raního rozbřesku činí.
Je jich tu několik druhů,dlouhonozí,velcí,noční a faraoni.
Každý druh je specifický nicméně faraoni jako jediní a nejmenší se projevují vůči ostatním nejagresivněji.Zatímco ostatní pokud se střetnou dva různé druhy prostě od sebe jen odskočí,faraoni ihned útočí a to i na ty největší mravence.
Teď pozoruju jak dlouhonozí nesou obrovského mrtvého pavouka do mraveniště.Je jich pět a mají co dělat aby ho utahli,šestý sedí na pavoukovi a já ho zprvu podezírám že se "veze",ovšem mravenci nejsou lidé neznají lenost,takže po chvíli vidím že mravenec má tykadla zdvihnutá vysoko do vzduchu hýbe jimi a zřejmně čenichá cestu jak jí ostatním ukazuje to je mravenčí tajemství nicméně komunikace je z jejich chování zřejmá.Je mi jich líto tak se snaží a mraveniště je daleko,nejraději bych jim pavouka přenesla ale je mi jasné že by asi skončili na mravenčí psychiatrii z toho nadpřirozeného zásahu.
Je vidět že mají vše perfektně zorganizované,střídají se v tažení i tlačení a komunikují spolu.Pozoruju je s pauzami celé hodiny,v poledne kdy je nejtepleji si dají hodinku siesty,kam jdou nevím asi na sváču někam do klimatizované jídelny.Taky nevím kdo jim dá pokyn hromadně se stahnout a pak zas jít pracovat,ovšem mravenci zcela jasně mají svůj řád.
Pavouk je i nadále po pauze vláčen směr domov.Když tu se objeví jeden jediný faraon,zatímco aby způsobně s omluvou odskočil z cesty tak jako to udělali předtím velcí tak začne pavouka a dlouhonohé zběsile obíhat,pak se kamsi vytratí a zanedlouho je tu pět faraonů,začnou dorážet na mnohem větší dlouhonohé a to velice agresivně,dlouhonozí se mírumilovně brání,faraoni přibývají a rvou se s takovou vervou že dlouhonohé doslova převálcují.Dlouháni jaksi smutně postávají popobíhají ale jsou drsně vyštípáni pryč.Faraoni zvítězili přesilou.
Ach jo,jako člověka mne ta nespravedlnost štve,mám chuť už podruhé zasahnout a pěkně to faraonum natřít a dlouhánům pomoci.Rozhodnu se ponechat to na přírodě.
Když o pár hodin jdu okolo vidím jaký zázrak se stal,faraoni ani v přesile nedovedli pavouka unést,na drsném povrchu ho nemohli tlačit a nadzvednout na to neměli sílu,takže nebohou mrtvolku opustili sami a dobrovolně zatímco dlouhonozí se v klidu vracejí a pavouk pokračuje směr mraveniště.
Cítím zadostiučinění,mám radost jako by někdo koho mám ráda vyhrál válku.
Příroda je nesmírně inteligentní a ví si rady i bez nás lidí.
Kdybychom se nechali vést,naslouchali jí možná i my bychom poznali spravedlnost,ne tu lidskou ale tu vesmírnou,tu kterou nelze uplatit a jejíž tvář je vlídná i přísná jako tvář matky.Matky která miluje ale vychovává...