Cesta Straky

Zavolala jak nejasněji dovedla
"Jelene!Jelene!Jelene!"
Objevil se hned jak bylo jeho zvykem...tak nepůl bázlivě a napůl uspěchaně
Hned se rozběhli hustým lesem podél potoka tam kamsi do hlubin kde se sluneční světlo skrývalo v korunách neprostupného listoví prastarých velikánů
Straka běžela a v duchu si přála aby jí jelen vzal na hřbet.
V tom zběsilém trysku na něj volala atˇjí zavede k jejím předkům protože se potřebuje poradit.
Jelen pohazoval zadkem daleko před ní dokud se nesvalila do listí jako do měkkého peří a svět se jí kutululů neotočil několikrát sem a tam až se jí udělalo nevolno.
Uvědomila si že leží a nad ní stojí postava s jelením parožím a světlem tryskajícím z těla
"Ty patříš k mým předkům?"ptala se ale zvednout se nedovedla
Postava jí mlčky podala malou bronzovou misku plnou nazelenalé průhledné štˇávy
Váhala,postava neměla tvář a jí nebylo zrovna dvakrát dobře...
Ležela jaksi bezmocně ,rozplácle a bez síly a nad ní se pohybovaly koruny stromů
Pomyslela na jelena...ale neměla dost sil ho hledat.
Takže přijala misku a napila se.
Nemělo to chutˇ
Byl to jen pocit chladivosti
A znovu drc pád na zem do listí ale tentokrát ne měkkého
Před ní se objevila jiná postava
Znala jí
Lidská postava s tváří kočkovité šelmy...
Straka chtěla něco říct ale nestíhala,proti ní z lesa vybíhaly lvi,jaguáři a dokonce i nosorožec!
Nebylo to nijak útočné ale přesto nic co by si užívala
Strachy málem omdlela
Naštěstí se náhle vytahla do koruny převysokého stromu a mohla sledovat zvířata s nevídané výše jak dole v listí krouží okolo strmu.
To ona byla ten strom...
ŽBUCH,opět ležela na boku v hlíněa listí...už jí to docela vadilo.Sedla si.
Volala jelena ale kdepak ten dělal že neslyší.
Vedle ní se najednou objevil bílý kůnˇa začal se válet v listí a jak se tak válel Straka kouká že je to naprosto průhledý jednorožec!
Je z toho maličko mimo,samozřejmně ví že na Cestě se může udát ledacos ale...
Před sebou spatřila ústí do zářivé světelné jeskyně a z ní vyšla žena se stříbrnými vlasy
Ani mladá ani stará v dlouhém plášti.
Straka se hned oprášila a snažila se představit.
Ta žena je velmi klidná a levou rukou sejme jednorožci roh jenž schová do rukávu jako to dělají profesionální zloději
Straka fascinovaně přihlíží neboť jednorožci dál zůstává jeho roh
Žena jde k ní a obratně jí složí na zem aniž by jí ublížila,nad její hlavou teď v oblasti obočí září podivný obrazec.Mění barvy a nakonec se přesune k hrudi.
Je to vlastně taková hvězda či květina složená ze čtyř podlouhlých kosočtverců naproti sobě a v prostředku s menším a vystouplejším kosočtvercem.
Když se Straka rozhlédne uvidí ženu cosi kutit u ústí jeskyně...
"Ty jsi moje babička?"
zeptala se zvědavě jelikož ta žena je jí docela dost podobná
"Ne jsem tvoje dcera"
zazněla dost šokující odpověď
"Z budoucnosti?"
"Ne z prehistorie..."
"Co je to za nesmysl!!!"
"Smiř se s tím že čas je jen iluze...můžeš vystupovat z těla jak je ti libo jen ještě není čas ale jednou své tělo opustíš"
"Vůbec to nechápu!"
"Ten roh jednorožce co jem ti darovala to je světlo a bude ti pomáhat..."
"Jsem trochu zmatená,cestovala jsem abych se svých předků zeptala co je pro mne tedˇdůležité vědět..."
"Tohle není Cesta ale Sen...ale netrap se tím"
Straka by se ráda začala smát nad tou absuditou
Žena se k ní konečně zase otočila a promluvila
"Potřebuješ vědět jediné-jsi svobodná absolutně svobodná"
V ten okamžik Straka slyší jak jí buben volá zpátky...
Les kolem ní se rozestupuje a jelen vedle ní kráčí docela klidně ta záhadná žena jde s nimi ale pak se zastavila a dál je jen pozorovala
Straka se vrátila do tady a teď ,neví jestli to byl sen nebo jen taková představa ale každopádně už se může pořádně smát je přece svobodná...