*Portrét IV.*

Když jsem Standu uviděl poprvé, nevěděl jsem zda se mám smát nebo zůstat vážným. Byl střední až menší postavy. Na čtyřicet let skoro neuvěřitelně bezvlasý, se svisle protáhlou hlavou, oči nevýrazné, mdlé, uši odstávající. Nadmíru uvolněné plandavé kalhoty a boty, silně uchýlené do stran i při chůzi, nápadně připomínaly Chaplina.

Podíval se tehdy na mne nedůvěřivě, přitom -nevím proč- nějak zatrpkle smutně. Když jsme se později trochu blíže seznámili, ukázal se býti velmi milým ač nepříjemně řečným. Dovedl mluvit obšírně o maličkostech. V ústních koutcích se mu pak objevovaly sliny, což zjistil až mu ukáply. Když právě nemluvil a chtěl by cosi říci, kýval se jakoby nedočkavě dopředu dozadu a nedočkavě kroutil očima do stran. Přitom stále: hm-hm, hm-hm. Nu, každý holt tikáme nějak jinak!

Jako specialista pro nemoci kožní a pohlavní pracoval ambulantně v oboru, který se tak trochu dotýkal mého a tak jsme si začli brzy dobře rozumět. Proto se mi také svěřil s příhodou, která se mu jednou stala:

¨Jako pacientka mě navštívila manželka mého známého kolegy. Stěžovala si na nepříjemnej výtok a obávala se, aby to třeba nebyla kapavka. Vysvětlení bylo jednoduchý, až skoro směšný: zapomenutej kondom a v mikroskopu po kapavce ani zdání! Ale představ si, co se stalo dál¨, napínal mě.

¨Příští den jsem se setkal na tenisu s jejím mužem a řeknu mu žertovně po kamarádsku: stárneš, hochu, stárneš a začínáš zapomínat!¨ To jsem ale šlápl úplně vedle, neboť mně odpověděl: jak prej to myslím? A já, místo abych držel hubu, tak jsem mu ten včerejšek celej vyklopil. Znáš mě přece, že se rád zapovídám, ne?¨ a začínaly se mu objevovat sliny v ústních koutcích.

¨On ti byl celej udivenej a nějak zaraženej, takže jsem měl dojem, že si není vůbec ničeho vědom. Ale neřekl mi nic, nechal si to pro sebe. A vtom mi došlo, že jsem mu vlastně vyzradil lékařský tajemství, poněvadž on asi kondíky nepoužívá, takže...no víš co, ne? Já blbec!!¨ , ještě teď zaúpěl a utřel si bohatě slin.

¨A jak to bylo dál?¨, začínala mě tahle poučná historka zajímat.

¨To víš, že po ní samozřejmě šel, až ji dopadl inflagranti. Skončilo to rozvodem a já si až dodnes kladu za vinu, že jsem si tehdá pustil hubu na špacír, já idiot! Ale nakonec, když o tom teď uvažuju, tak jsem tím ani moc nezbabral. K rozvodu by došlo dřív nebo pozděj taky, až by třeba už byly děti a všechno by se tím jenom komplikovalo. No, co na to říkáš, nemám pravdu?¨ a odplivl si.

¨Co ti na to, Stando, mám odpovědět? Znáš přece Kecala z Prodané:...každý má tu svou jen za jedinou, ale až přijdou časy, tak ho ošidí.... Tak to holt chodí všude na světě, nic si nevyčítej...¨

Závěrečná poznámka: jádrem celého příběhu je v podstatě směšný, ale ve svých následcích tragický ¨corpus delicti¨. Směšný je proto, že se nalézá na společensky neobvyklém místě, o kterém se běžně mezi dobře vychovanými lidmi nemluví a tragický v tom, že jeho objevení nebylo ani lékařem ani pacientkou správně interpretováno: jednak mělo Standu okamžitě ťuknout, že jeho pacientka a manželka jeho kolegy v jeho nepřítomnosti projevila strach z kapavky a po objevení tohoto cizího tělíska ani neupozornila, aby se o tom manželovi nezmiňoval, kdyby se náhodou jako kamarádi spolu setkali nebo kdyby se její manžel zeptal telefonicky o co se vlastně jednalo. Zřejmě měla špatné svědomí a nechtěla se s tím Standovi přiznat ( jak se nám to bohužel často stává...).

Jemnocitný Standa chybil, že se neoptal zda manžel ví, že a proč je u něho na prohlídce a zda mu to může říct, kdyby se na to zeptal. Obával se asi, že by měla dojem býti jím považována za záletnou ženu a tak se jí prostě nezeptal, poněvadž ji za takovou vůbec nepovažoval.

Možná byl její manžel a jeho kolega očním lékařem nebo ortopédem a Standa si dělal ve své nátuře zálusk na to, jakou švandu si z něho udělá z jeho neznalosti v tomhle oboru, až se spolu sejdou na tenise...

To všechno jsem v povídce nevypsal, poněvadž se to jen domnívám, když mi to Standa neřekl. A na zdůraznění tohoto rozdílu používám jednak spisovné a jednak hovorové češtiny.

Pokud by byli na prohlídku přišli oba dva, tak by Standa stejně musel ¨kápnout božskou¨ a k tragickým následkům by bývalo došlo tak jako tak.

Takže s pojmem ¨porušení lékařského tajemství¨ se každý doktor pohybuje vždy podle toho kdy, kde, jak a s kým na ostří nože.