M.A.Rek

Dost drsné za všech úhlů pohledu.

Sebevzletná předezie

Ano, moc hezounké...

Už ne tak toto:
Motýla Emanuela
svedla Emanuela,
ta z hambatého filmu,
toho z kresleného filmu,
a Maková panenka brečela.

Dala si ze vzteku vizoura
nešťastná dívka Laura
zamilovala se do chlapce milého,
to ne, že by ho měl snad malého,
no, on vůbec nemá pinďoura…


Hladí slečnu Oldřišku
pod šatečky na bříšku
joj, teď je ruka trochu jinde.
Co má dělat, jeminde.
bude raději potišku.


Je tak svůdná dívka Nina
když není kol ní tkanina,
na koníčka zve ji její kluk,
však nesouhlasí, už ani muk,
prý raději pod ním, ni na.

tajemství přírody: Špáďa: Lilith: Děkuji. Vám i latentním.

Besinka: To mne těší, děkuji.

Lilith: Je krásné si rozumět, děkuji.

Ten verš kokot bez květu mne dost zaujal. Má to tak být?

Čas ke konci cesty
obouvá si mílové boty

Dědkové, když byli malí, na hrdiny si hráli
z knih, ať byl to Vinnetou či Čuk a Gek,
Dnes, po letech, když skotačí, si hrají,
jde to ztuha, jak indiáni rudnou,
a pak jen šuk – a hek.

Jinoši, foglarovky čtouce, bobříky lovívali,
soutěžili, psali si jakou barvu měli.
V dospělosti ni změna, dále loví, dobývají,
jen už neví, jakou barvu mají,
bobříci jsou vyholení.

Utíkají, utíkají
Kam? se všichni ptají
No přece hodit očko
na tu soutěž mokré tričko
s trojkama Mirka
jistě trumfne Mirka

Pohádková pohodička
bez úžehu od sluníčka
bez klíšťat na louce
o bouřce nevědouce

Vykolejený
sen vykolejil i mne.
O kolečko míň.

Všechno nejlepší!
A pusa letí...

Deštěm vše vlhne
prý, že je to rozkošné
když vlhne žena

tajemství přírody:
Děkuji. To je jako dodatek k Žalmu 85, 11.
Jo, Ďábel se má...

Ou, ďáblem tak být,
to ocasy měl bych dva,
vždyť i Český lev
je taky má,
a nymfomankám v pekle
bytí zpříjemnit.

Však jsem jen postarší už pán,
i bez dvou dalek nudy,
a nymfomankám vděčný
za to, že jsou,
když zkoušen svými pudy
rád směji se jako bůh Pan.

Besinka: Děkuji. I ty, Bes.

Po manželské rvačce
našel zuby v pračce
teď bělostí přímo řvou
vypraly se s vyvářkou

Věru, těžký rok.

Oči do světa i do sebe
umývám, okna i s okenicemi,
i půlrok stírám z žaluzií,
těch zaprášených očních víček,
a v koutcích místo slz
plné šatníky nacházím –
puntíkaté róby berušek
a pláště motýlů plné ok,
krovek tmavé fraky
a smaragdů barvy taky,
jen nositelé jejich již nejsou,
jen z nich prach se práší
a v průvanu se snáší
až tam kdesi do kdysi
jako i my jednou...

Lilith: Děkuji. I za těch 1440 s rudými květy.