M.A.Rek

Besinka: Jitko, díky.

Je libo
poezie?

Je libová
poezie?

Či má špeky?
Poezie.

Jen ať není chudá...
A nemastná a neslaná...

Ať je k sežrání!
Poezie...

Je libo poezie.

René Vulkán:
Díky. ;o)

A tak teď s nadhledem
nebem blumy bloumají
a že za blumy je máme
za blázny nás mají

a netuší že zralé
vychutnáme si je více
z úplňku si ukousneme
až nic zbude z Měsíce

Naděje nemírá!
No, určite ne před námi...

Život je ještě rychlejší
a figurky zapadají
do marasmu
sebe sama

Pámbů s náma

Kurňa, to je přímo vláhovolající.

Zlomená hůl mrzí,
zlomená kost vadí,
zlomené srdce bolí,
jen zlomené světlo ladí.

Lilith: Jo, s verši je to jako s plísní a některými pranárody. Nenápadně se objeví, a po chvíli jsou všude. U veršů jsem ale taky rád, že tu jsou. Díky.

Květka Š.: Besinka: Děkuju, dámy. :o)

Besinka: Děkuji a rádo se stalo. ;o)

Lilith: U tak vrtkavé dámy je vžy o čem psát. Díky.

V zákoutí času
hrách házen je na stěny
z papíru lodičky
kapesníčky oplachtěny

Ze zákoutí času
vlnkami ze slz slaných
lodičky vyplouvají
však v té chvíli kdosi kých

Do zákoutí času
po kýchnutí vlny se dmou
burácí a dřou
o útesy času i lodičku mou

Na konci času
na jeho pustém pobřeží
loďka z papíru tone
a čas na věky trosečníky střeží

Jak bez kalhot domů šel
kolkolem pumpy Schell,
přelézt plot chtěl, ouuu, Lee,
mezi plaňky přiskřípl si kouli.

A jiné chvějí se studem,
že plamen nerozpálí
je samé, ani s druhem,
a jen lásku na uhel spálí
a úhlem tím jen verše píší
jak cit lásky je žhavý,
a vášeň z aktů čiší
úhlem malovaných, ač ví…

Lilith: Děkuji. Však zahálet se nemá... ;o)

Lilith:
Děkuji, milá Lil,
to s přivřenými víčky
jsem si trochu snil.

René Vulkán: Besinka: Díky ;o)

Fíha...

I Tobě...

S babi Ti nepomůžu, je mi líto. Snad Tě rozesměji jako dědek:

Když jsem byl v blázinci
ve svěrací kazajce
lapiduši, ti zločinci
zmalovali mi vejce

A nad vejci na ten proutek
přivázali pentličky
lezou mi ze šortek
no nekoukejte lidičky