M.A.Rek

Řečiště paměti
vykotlaná
vymletá
zanesená bahnem
s hlubinou kam nedosáhnem
kde se bojíme
kam se těšíme
kde toneme
kde v tom plaveme...

Řečiště paměti
dál klokotej!

Hej, jen si, holky, noste roušku svou,
aspoň vidět není xichtíky potměšilé
co se mi pořád už jen smějou...

Krásně Ti to píše...

Klaním se Tobě
ač chce se mi spát
a vokno mám
s vypitou sklenkou
venku ani doma do světa
díru neudělám

Ta počká
ta druhá ne!

zpustlý poustevník
rouškou skrytý žíznící
bez svitu v očích

Pěkný, líbí.

Pěkné...

Nezmizí
jak by mohli když jsou napsaní
kličkovat můžou mezi řádky
a v modrém už zůstanou
tak daleko dojeli

a někde pro ně přinejmenším kvete
blatník jejich auta

a pes stále štěká...

Kozoroh1: Nějak to ještě nechci mít spočítané. ;o)

Dobrý.

Tara: Ringo: Kapka: blue: Díky za nahlédnutí i komentáře.

Muže sepsat nemůžu,
to by modrá v modrém
zbledla či zrudla.

Ringo, co třeba:
Krtonožce, když mariánku mi sežere,
ospalému kotěti, když z ní se probere...

Gándhí: Psavec: vavaoko: Díky za pozastavení i pěkné komentáře.

Gándhí: Květka Š.: Psavec: Ringo: ttragelaf: Dky za návštěvu, s Vámi se v tom hororu tolik nebojím.

Wau, to znám, řešil jsem to ráží 66 mm... Přeji Ti pěkné spaní, ale ne tak, jako v této příhodě:

Příjde paní k písmomalíři, a že ji umřel muž, a že mu chce dát k rakvi velký věnec, s černou stuhou, a že tam chce napsat "Spi sladce", a ať to napíše po obou stranách tý pentle.
Malíř si zapíše objednávku, a při obřadu pak opravdu rakvi vévodí velký věnec a krásnou stuhou a nápisem "Spi sladce po obou stranách!"...

Jo, inspirující...

Vyvěste holky černé fangle,
váš miláček stál u vrtule,
duše vypláchnout Tingl-Tanglem,
váš miláček přišel o kule.

Je rájem být vzpomínám, kdo už není,
Je peklem být zapomenut, kdo ještě tu smrdí,
a je životem, kdo v dobrém vzpomíná.

I skoupá na slovo toho tolik říkáš...
Děkuju.

Pěkné a nekonečné...

Naděje je kouzelné slovíčko jako třeba "děkuji", "prosím" nebo "můžeš", jen je kouzelné jinak.

Ringo: Ringo, ty jsi mne dojal! A inspiroval:

Přijela k nám URNA,
po infarktu urna.

Tara: Děkuju, Taro, bylo by to tak milé, leč nejde o můj výběr, ale o výběr mě. Jinými slovy, jde o strach, kdy už to šednutí neovlivním. A v tom mi asi nepomůže ani Dříve vyslovené přání.

Důkaz, že i bez bab je to pěkný.