M.A.Rek

;o)

Květka Š.: Kapka: Jé, děkuju dámy za pěkné doplnění. Na Vás se hned pozná, že jste Kapka štěstí & Květ(ka) štěstí.

Ringo: Správně díš, mám obrovské štěstí... ;o)

Tichy_vulkan: Lidi si ve snaze vše zjednodušovat zabalili víru, náboženství a církve do malé kuličky ne nepodobné virům či kokovým bakteriím. Ty na ně pak zpětně agresivně doráží a útočí. Lidský organismus se takovým atakům snaží bránit. Někdy úspěšně, jindy neúspěšně. Až nás zase napadne tu kuličku rozbalit, zbytečné patogeny odvrhneme a víru sami a dobrovolně aplikujeme. Ale musíme k tomu dojít sami a dobrovolně, a uvědomit si, že samotná víra nemá s tím ostatním mnoho společného.
Díky za návštěvu. ;o)

Psavec: Gándhí: j.m.: Chlapi, díky, a přeju přiměřenou dávku rozumu i zdraví.

Mám raději text s interpunkcí, ale Tvůj text bez ní je více(s)myslnější.

Tvůj pohádkový svět plný cudně skrytého sexu mne baví. ;o)

Líbí se mi to. O to víc, že jsem už taky "děda". Trochu souhlasím s Tarou, ale ta visící otázka bez odpovědi má něco do sebe. Oč je lepší visící otázka než něco jiného. Třeba Damoklův meč...

Veru:
A nebo šťastný všecky,
alespoň na chviličku, na chvíli...

František: Velmi hořkou šťávu. A děkuju.

Veru: Květka Š.: Kapka: Děkuju, dámy, za milou návštěvu.

René Vulkán: Nepoznal. To je o další chorobě - skleroze. ;o)

Ringo: Nesepsuju. Žil jsem se psem i se sepsí, a oba jsem přežil. Ale umírání se sepsí, nechci se rouhat, asi nebude tak špatné. Je to jak v rauši. Barevný sen, nic už tě nebolí, je ti vše jedno a už nevíš, co s tebou dělají...

René Vulkán:
Né moc
čtivá byla by báseň
o tisíci stranách
kde popsána
by byla každá
nemoc...
;o)

Květka Š.: Psavec: LadyUnknown: František: Díky Vám za pozastavení. Ano, zvířátek by se našlo ještě spousta...

Ringo: Psavec: Kapka: Díky všem za pozastavení. Ringo, skvělé doplnění. Kdybys byl předek, řekl bych, že je to pokračování "Moudrostí předku". Ale když ty se pořád schováváš trochu vzadu, a tak nevím jak to pojmenovat...

vavaoko:
Nevěřit že žijeme? Nebo že umíráme? ;o)
A děkuju.

Tara: Nezapomněl, ale rád bych. Ona taky nezapomíná.
Legrace musí být, sama jsi to psala... No právě...
A děkuju.

Jako psáno
pro dnešní ráno...

Je tato imprese víc smutná nebo nadějná? Či tesknivě podobojí?