Bolístky

Marku, i z bolístech se život skládá... z těch tebou komponovaných se mi nejvíc líbí - ouzko v tmách...
nemá být místo slova tříšťky - třísky?

Tara: Díky, Taro, za navštívení.
Myslím, že především z nich, ale ty protiváhy stojí za to, aby se bolístky lépe zvládaly. Třeba i tím, že se vypíšou. Alespoň mne po třech týdnech ve špitálu vypsání pomohlo, je to vlastně pokračování "S přehršlí chutí". Už je to pryč, ale napsaná vzpomínka, a memento, zůstaly.
Ano, ouzko v tmách, to je vzpomínka, když jsem jako malý kluk pár týdnů neviděl...
Ano, spisovně mají být třísky. Pocitově jsou ale správně tříšťky. Tak to krásně říkal člověk, kterého si vážím.

První strofa je krásná. Další vedle ní vypadají méně přesvědčivě. Rytmicky nesourodé rýmy mi při deklamaci té závěrečné dávaly pěkné facky. Možná jsi neměl dost trpělivosti. Za první strofu T.

Někdy je těch bolístek tolik, že tříska je velice znát. Tříšťky se mi líbí. Je to celé fajn. A přeji pevné zdraví. Také mi chybí. ST

Seznamy bolístek by mohly vytvářet
pero a vzpomínky Honzíka Mydláře.

A teď nevázaně – jsem rád, že je ti už lépe/dobře.

Tolik je těch bolístek, až to bolí. Ať každá přebolí, přeju hodně zdraví.

František: Děkuju, Františku. Jsi zde jeden z mála, ne-li jediný, kdo zde poskytuje rozbory dílek. Nevím jak jiní, já jsem za to rád, může mne to posunout někam dál.
Uvedený text je, promiň mi to přirovnání, něco jako blití. Jde to z tebe, nemůžeš to zastavit, a v tom dávení je ti úplně jedno, jestli bliješ do rytmu. Na to blití máš sice spoustu času, ale trpělivost postrádáš. A k tomu vyblitému už se nechceš vracet, abys to v kýblu upravil a ovoněl.
Je to asi drsné přirovnání, ale nějak tak to cítím. Však jsem se pár měsíců rozmýšlel, mám-li to sem zavěsit. Zavěsil. Ale neupravované. U "nezvratkových" budu pečlivější. Promiň a děkuju. ;o)

vavaoko: Děkuju, a se zdravím přeji nápodobně. Drž se.

Hodně zdraví a málo bolístek tříštky jsou mile

báseň má silné sdělení
líbilo se mi to tak, že jsem si s tím začal hrát

Bolístky drobné, ze zadřených třísek
křivých pohledů, pádů z výšek.
bolístky z vědomí, že už nic není,
z nepochopení..., a z pochopení.

Bolístky vzpomínek na ztracené v moři,
tisíců nemocí, které zdraví moří,
bolístky odchodů, i prstů uťatých,
z ran pod pás, i kloubů rozbitých.

Bolístky z cílů, už ne na dosah,
očí osleplých, z ouzka ve tmách,
bolístky druhých, co jak vlastní bolí,
bolístek tolik, že už neodbolí.

divoženka1: Děkuju.

René Vulkán: Děkuju. Kdo si hraje, nezlobí...