M.A.Rek

Ringo: Psavec: Kapka: Díky všem za pozastavení. Ringo, skvělé doplnění. Kdybys byl předek, řekl bych, že je to pokračování "Moudrostí předku". Ale když ty se pořád schováváš trochu vzadu, a tak nevím jak to pojmenovat...

vavaoko:
Nevěřit že žijeme? Nebo že umíráme? ;o)
A děkuju.

Tara: Nezapomněl, ale rád bych. Ona taky nezapomíná.
Legrace musí být, sama jsi to psala... No právě...
A děkuju.

Jako psáno
pro dnešní ráno...

Je tato imprese víc smutná nebo nadějná? Či tesknivě podobojí?

Tara: To jsme mysleli z legrace oba.
Ani jsem si neuvědomil, že je legrace tak podobná bolesti. Té taky nikdy není (už) dost.

Tara: Promiň, Taro, to byla jen parafráze na slova, ne na jejich obsah.
Ale možná jsem i podvědomě popsal obraz mého duchovna. Musím se nad tím zamyslet.

Milé.

Děkuju
Ti.
Dal bych
víc,
ale déšť
nemám.
jen vláhu
v očích.
A tu
žízeň...

Řečiště paměti
vykotlaná
vymletá
zanesená bahnem
s hlubinou kam nedosáhnem
kde se bojíme
kam se těšíme
kde toneme
kde v tom plaveme...

Řečiště paměti
dál klokotej!

Hej, jen si, holky, noste roušku svou,
aspoň vidět není xichtíky potměšilé
co se mi pořád už jen smějou...

Krásně Ti to píše...

Klaním se Tobě
ač chce se mi spát
a vokno mám
s vypitou sklenkou
venku ani doma do světa
díru neudělám

Ta počká
ta druhá ne!

zpustlý poustevník
rouškou skrytý žíznící
bez svitu v očích

Pěkný, líbí.

Pěkné...

Nezmizí
jak by mohli když jsou napsaní
kličkovat můžou mezi řádky
a v modrém už zůstanou
tak daleko dojeli

a někde pro ně přinejmenším kvete
blatník jejich auta

a pes stále štěká...

Kozoroh1: Nějak to ještě nechci mít spočítané. ;o)

Dobrý.

Tara: Ringo: Kapka: blue: Díky za nahlédnutí i komentáře.

Muže sepsat nemůžu,
to by modrá v modrém
zbledla či zrudla.

Ringo, co třeba:
Krtonožce, když mariánku mi sežere,
ospalému kotěti, když z ní se probere...

Gándhí: Psavec: vavaoko: Díky za pozastavení i pěkné komentáře.

Gándhí: Květka Š.: Psavec: Ringo: ttragelaf: Dky za návštěvu, s Vámi se v tom hororu tolik nebojím.