Sochy muže a ženy

Stojí zde jako socha Davida,
ne z bronzu, ač od oděn,
kolem něj klubko žen.
Stojí zde jako socha Davida,
kolkolem kroužek múz,
však žádná neřekne – to je kus.

Stojí zde jako socha Davida,
a z žen jen jedna jediná
slovo si vezme, jeho žena milená:
stojíš zde jako socha Davida,
nahý se předvádíš, rozhořčeně volá:
vypadáš jako kus..., ale vola.

Sedí zde jako socha Myslitele,
s hlavou o paži opřený
skleslý když usedl zde znavený.
Sedí zde jako socha Rodina,
nejen vůl, ty byl jsi vždy i tele,
žena dál si svoji mele.

Stál bys tu co Anděl žalostné smrti,
kdybych ti křídla nepřistřihla,
a jako socha Svobody ruku pozdvihla.
Stojí zde žena jako socha Hněvu,
ta v Kuksu, jak strhává si šat, běda,
teď muž zřel i jejího medvěda!

Chtěl by se stát sochou Moai,
na ostrově klidném snít,
a celé věky v oceánu dálky zřít.
Však i Hněv v Polibek se promění,
muž s Venuší spolu stvoří sousoší,
a s vášní teď stále sousoší...