Souboj paroží» autorka: Lilith » Básně / Nemoc, smrt |
Paroží nádherně vystrouhané a vyšpičatělé,
plné drobných perel
zakončené bělostnými
zdaleka se lesknoucími hroty.
Hlavu pyšně zdviženou
svalstvo mu jen hrálo
a v cvalu země sotva se dotýkal.
Když v říji všeobecný neklid nastal
troubil svým hlasem mladistvým
a laňky k němu přicházely.
Tuhých bojů se účastnil.
Následovaly rána za ranou
až se třeskot paroží
narážejících prudce o sebe
daleko ozýval.
Bojovali sokové až půda kolem rozryta
do níž bořili se silnými běhy.
A k laním opodál stojícím
zaléhalo supění rozzuřených odpůrců.
A pak...
Štíhlá mladá laň
nepozorovaně se vzdálila
a vítěze vyčkala.
Krásné paroží poraženého
leželo neboze složeno na stranu
v rozdupané trávě
krví a blátem potřísněné.
Tak silný a sebevědomý
svalstvo roztřesené
víčka očí se chvějící
zhasínal.
.
plné drobných perel
zakončené bělostnými
zdaleka se lesknoucími hroty.
Hlavu pyšně zdviženou
svalstvo mu jen hrálo
a v cvalu země sotva se dotýkal.
Když v říji všeobecný neklid nastal
troubil svým hlasem mladistvým
a laňky k němu přicházely.
Tuhých bojů se účastnil.
Následovaly rána za ranou
až se třeskot paroží
narážejících prudce o sebe
daleko ozýval.
Bojovali sokové až půda kolem rozryta
do níž bořili se silnými běhy.
A k laním opodál stojícím
zaléhalo supění rozzuřených odpůrců.
A pak...
Štíhlá mladá laň
nepozorovaně se vzdálila
a vítěze vyčkala.
Krásné paroží poraženého
leželo neboze složeno na stranu
v rozdupané trávě
krví a blátem potřísněné.
Tak silný a sebevědomý
svalstvo roztřesené
víčka očí se chvějící
zhasínal.
.
Tipů: 10
» 13.07.20
» komentářů: 10
» čteno: 476(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Divadlo všedního života
» 13.07.2020 - 20:36
Krásně epické. :-) Tys vážně paní vypravěčka. :-)
Parádně a poutavě napsané. Doufám, že někdy vydáš knihu fantasy příběhů. :-)
Parádně a poutavě napsané. Doufám, že někdy vydáš knihu fantasy příběhů. :-)
» 13.07.2020 - 20:39
Kajuta: Kujůůů za fajný nakuk i komentík. Do budoucna chystám knihu povídek a fejetonů... ale kdo ví, fantasy je mi zas blízká, co pominuly hloupé časy... třeba ta o vejci, co se rozvine jako... hihi, však víš ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V lehce stydlivém hávu | Následující: Ve spánku času…