M.A.Rek

Nebo:

kocour se plíží
pro ptáčátka hladová
shůry naň shlíží

orlice matka ptáčat
kocourka ulovila

Třeba:

Hladovou lišku
potkala dívka Tanka
kdo koho snědl?

Pár liščat na večeři
už Tanka snědla stěží

;o)

Potkal kamarádku kamarád
hned se dvoří, jak moc ji má rád
ptá se ho, co na ní tak rád může mít
odpoví, že to ještě na ní musí objevit
tak ji svlékne a hledá mnohokrát…

Ať je to lepčííí

Jsou to nespravedlivé váhy... Na jedné misce přehršle nemocí, a na druhé se choulí nepatrné zdraví.

Taky záleží co je v čaji a posteli. Ať je líp.

Chtěl bych být šperhákem,
to zámek i zámky,
vzal bych hákem.

Chtěl bych být paklíčem,
v zámcích i zámku
mykal bych chtíčem.

Chtěl bych býti čipem,
jež brány otevírá
jak Amor šípem.

Chtěl bych být klíčem,
k tvému odemknutí,
však čím já jsem?

No, tolik zase ne. Mám limity... ;o)

Když se do Tebe vcítím, dává to smysl.

Ach, ty múzy,
dostávám rady
o barvách, odstínech mnohých,
i pár tahů štětcem barvy
nezištně mne s chutí učí,
proč učí mne
však i pár tahů z trávy?

Ach, ty múzy,
učí mne tak rády,
jak na papír – by stále vlhký byl,
jak do akvarelu barvy vpíjet,
jak i ženy vlhké mají být,
a jak pod obraz
nemám pít, sebe opíjet.
;o)

Mohlo by to být i horší. Představ si, že by ti bylo patnáct v těle šedesátníka...

Chybělas tu.

Děláš mi chutě. Jablíčka, třešínky, broskvička... ;o)

Naše sousedka si na balkoně v přízemí vysadila do truhlíku semínka ze Zdravé výživy. Vyrostlo ji z toho konopí. Sice jen to neveselé, ale vizuelně velmi podobné. Kolemjdoucí se nestačili divit...

Besinka: Díky, Jitko. Co se zase potkat na popovídání na Slintáku?

valerie: Děkuji, Valerie, dlouho jsem Tě zde neviděl. A Tebe rád...
Jo Xindlíci, to by mne nenapadlo, ale proč ne...

Ujel mi vlak
a předevčírem nohy
já asi nemám
na život ty správné vlohy

ujel mi vlak
no co, poprvé to není
ještě mám nohy
a vůli, že se všechno změní

Čas nezastavíš
čas nás zastaví spíš
jen ve spirále se vrací
a téměř na dosah zvrací

... A trosečníci v moři touhy
ve vlnkách štěstí
se k sobě choulí
ta, co už pannou není
panna z galionu
a námořníček vyždímaný
co objímá onu...

Jo, jo, to pádlíčko je skvělé. A nejen to.

Tam už sem byl, právě jdu z ní,
a ukázal sestře
úplně prázdnou krajinu břišní...

To je ale potutelné, namalovat babičku a dědečka na čerstvě natřenou lavičku... ;o)